SLP 12 (2017)

ni vysoce relevantní fakt, že k odnětí občanství u naturalizovaných občanů může podle právního stavu dojít jen v omezené době od získání občanství. 266 Oproti tomu třeba v Nizozemí zase byly námitky proti tomu, že naopak rodilí Nizozemci nejsou před odnětím chráněni. Zde bylo ale toto privilegium odmítnuto právě z toho důvodu, že by porušovalo princip rovnosti a že spácháním tak odsou- zeníhodných činů daly dané osoby najevo, že už necítí pouto k Nizozemí a že jsou srozuměni s tím, že jim bude občanství odňato. c) Procesní záruky Některé minimální procesní záruky, které se týkají i rozhodování o odnětí občan- ství, plynou přímo z EÚSO (čl. 10 – rozhodování v přiměřené lhůtě, čl. 11 – písem- né odůvodnění, čl. 12 – soudní nebo správní přezkum). V evropském kontextu však bude relevantní a na požadavky náročnější zejména rovina Evropské úmluvy o lidských právech. ESLP zkoumá v rámci testu, zda nebylo odnětí občanství coby potenciální zásah do práva na ochranu soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy projevem libovůle, to, jestli byl zásah zákonný, jestli příslušné úřady jednaly rychle a pečlivě a zejména, jaké byly vlastní procesní záruky k ochraně jednotlivce. Soud se tak zajímá především o to, jaké možnosti obrany – formálně i prakticky – jedinec má, tedy jestli existuje právo na soudní přezkum rozhodnutí, jaký má osoba přístup k právnímu zástupci atd. a jestli nejsou dané možnosti jen teoretické. Jak dokládá výše zmíněný případ K2 v Spojené království , může ESLP akceptovat i relativně omezené procesní záruky v situaci, kdy se jedná o bezpečnostně citlivé otázky, jako tomu bylo v daném případě. 267 d) Legitimita odnímání z hlediska efektivní ochrany státu Kardinální otázkou, kterou je nutné si klást, je otázka legitimity odnímání státního občanství z perspektivy, která je státy nejvíce zdůrazňována – tedy z hlediska ochrany veřejné bezpečnosti a pořádku, či konkrétněji například boje proti terorismu. Soudy tuto otázku příliš neřeší a v rámci zkoumání legitimnosti cíle odnímání občanství spíše automaticky přejímají, že legitimní cíl odnětí je naplněn. Nicméně i zde jsou určité pochyby. Na tomto místě lze odkázat na zprávu bývalého nezávislého kontrolora nad výkonem některých protiteroristických pravomocí britské- ho ministra vnitra Davida Andersona QC, který uvádí několik kontroverzních rysů 266 Rozhodnutí Conseil constitutionnel č. 96-377 DC ze dne 16. 7. 1996 a dále rozhodnutí č. 2014-439 QPC ze dne 23. 1. 2015. Blíže k rozhodnutím Ústavní rady viz WAUTELET, P., op. cit., s. 13 nebo MANTU, op. cit. 267 ESLP, K2 proti Spojenému království, stížnost č. 42387/13, rozhodnutí ze dne 7. února 2017, § 48 an. Otázky státního občanství kvůli své výrazné veřejnoprávní povaze nespadají podle dosavadní judikatury ESLP do rámce práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. K charakteristice potenciálního „práva na občanství“ jako nikoli „občanského práva“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy viz např. ESLP, Smirnov proti Rusku , stížnost č. 14085/04, rozhodnutí ze dne 6. července 2006.

92