SLP 13 (2020)

ͷ . Úvod Jedním z nejnaléhavějších problémů současné doby je bezpochyby nárůst autorita- tivních metod vládnutí v mnoha zemích po celém světě. Mnoho autorů zaměřuje svou pozornost na politické a ústavní procesy probíhající v Maďarsku, Polsku nebo Turecku. Také mezinárodní organizace, v evropském kontextu například Evropská unie či Rada Evropy, varují před nárůstem autoritativních metod provázených nacionalismem a zá- sahy do politických práv. Autoři analyzující současné autoritativní procesy zdůrazňují mnohotvárnost jejich příčin a podob. 1 Pokud bychom měli zobecnit základní metody používané při nastolo- vání autoritativního způsobu vládnutí v podmínkách dosavadního liberálně demokra- tického režimu, lze je vymezit zejména následujícími postupy, které se v širším či užším kontextu a v rozličných variantách uplatňují v historickém kontextu i v současnosti: limitování parlamentarismu, destrukce pluralitního politického systému, likvidace po- litické a občanské opozice a politických práv, oslabování vertikální a horizontální dělby moci, zásahy do nezávislého soudnictví, omezování nezávislých médií, zásahy do ob- čanských práv. Patří mezi ně také vytváření imaginární komunity založené na národ- ním, náboženském či politickém principu nebo – jak je tomu většinou – na kombinaci těchto prvků. Manipulace s volbami a legislativní změny nemusí být nutnou metodou při transformaci režimu, historické i současné příklady ukazují, že k této transformaci často dochází za reálné podpory voličů a k prosazování autoritativních opatření do- chází na základě (des)interpretace dosavadních ústav. Tyto způsoby jsou však znaky již konsolidovaného autoritativního režimu. Právě různá podoba těchto procesů může vést k podcenění metod, které jsou méně zjevné či méně razantní vůči dosavadnímu ústavnímu systému. K tomuto přispívá i fakt, že pro nositele autoritativních metod je typické, že se prezentují jako demokraté, jejichž hlavním cílem je veřejné blaho. K přeměně liberálně demokratického režimu nedochází náhle, ani pouze v důsledku jediných voleb, jejichž výsledek přináší změnu politického spektra. Předchází jim dlou- hodobější a komplexnější krize demokracie a ústavního systému; jejich příčiny jsou různorodé. Patří mezi ně například krize politického stranictví a tradičních politických stran, projevující se mimo jiné ztrátou potenciálu těchto stran nabídnout politické řešení problémů; ekonomická či sociální krize a etablování liberalismu ústící v jeho elitářství, a s tím související podcenění sociálních problémů ve společnosti; absence 1 Z četné současné literatury na toto téma uveďme např. SCHEPPELE, Kim L.: Autocratic Legalism. University of Chicago Law Review , roč. 85, 2018, str. 545; LEVITSKY, Steven, WAY, Lucan A.: The Rise of Competetive Authoritarianism. Journal of Democracy , roč. 13, č. 2, 2002; DWORKIN, Ronald: Constitution for a disunited nation: On Hungary‘s 2011 Fundamental Law . Imprint Budapest: Central European University Press, 2012 či FRANKENBERG, Günter: Authoritarian constitutionalism: co- ming to terms with modernity’s nighmares. In: FRANKENBERG, Günter, GARCIA, Helena A. (ed.): Authoritatian constitutionalism: comparative analysis and critique . Northampton, MA: Edward Elgar Pub, 2019.

16