SLP 13 (2020)

vedly k předčasnému zániku vlády. Výjimečným obdobím stability byla pouze vláda Miloše Zemana (1998-2002), jejíž existence však byla umožněna na základě tzv. opo- ziční smlouvy. Opoziční smlouva byla dohodnou o spolupráci levice (ČSSD) a pravice (ODS) a v principu znamenala zánik parlamentní kontroly vlády ze strany opozice v důsledku rozdělení sfér vlivu mezi vládní stranu a nejsilnější opoziční stranu. 17 Poslední volební období tohoto klientelistického stranickopolitického systému bylo poznamenáno patovou situací v distribuci mandátů, která neumožňovala vytvo- ření stabilní levicové či pravicové vlády za účasti středových subjektů (v té době SZ a KDU-ČSL). Dvě vlády Mirka Topolánka tak byly následovány úřednickou vládou Jana Fischera. Zánik této podoby stranickopolitického systému počíná volbami v roce 2010, kdy pravicovou scénu, původně reprezentovanou ODS, rozšířily dva nové pravicové sub- jekty. TOP 09 je ve svých stanovách charakterizována jako strana konzervativní pravice (spíše se však profiluje jako liberální středopravá strana). Věci veřejné (VV), strana, která se prezentovala jako liberální strana, byla založeny osobami z podnikatelského prostředí a jejím hlavním deklarovaným politickým cílem bylo zvýšit participaci ob- čanů na správě věcí veřejných formou referend. Absence obsahových politik, skandály ukazující na soukromé podnikatelské cíle směřující k privatizaci veřejné sféry a vnitro- politické spory vedly k jejímu reálnému zániku. Předznamenaný trend tříštění politického spektra byl potvrzen a akceleroval v ná- sledujících volbách (2013, 2017) a definitivně tak potvrdil přerod stranického systému v nestabilně-pluralitní. Příčiny nástupu nových politických subjektů lze rozdělit na ex- terní a interní vlivy. Mezi externí vlivy patří ekonomická krize roku 2008 a následná dluhová krize eurozóny, která negativně ovlivnila ekonomický vývoj České republiky, a migrační krize, která oživila nacionalistické politické tendence směřující zejména proti EU. Vnitřními dlouhodobými faktory pak byla ekonomicko-politická oligarchi- zace původních politických subjektů a ztráta schopnosti obnovit důvěry voličů a gene- rovat nové osobnosti. Reprezentanti etablovaných politických stran tak byli výraznou částí společnosti považování za korupcí delegitimizované reprezentanty, kteří nebyli schopni nabídnout řešení ekonomických problémů a čelit migrační krizi. Tyto jevy se projevily také na nízké míře členství a účasti občanů na činnosti tradičních politických stran. 18 Nestabilně-pluralitní stranickopolitická situace je charakterizována dvěma základ- ními charakteristikami. První je etablování se doposavad téměř neexistujících krajně pravicových nacionalistických stran. Jednalo se jednak o Dělnickou stranu (DS), ote- vřeně navazující na nacistickou ideologii, která byla nakonec v roce 2010 rozpuštěna 17 Viznapř. charakteristika J. Přibáně v rozhovoru pro týdeník Respekt. Dostupné z: 18 K členství v politických stranách. Dostupné z:

21