SLP 13 (2020)

vedlo ke snaze prosadit Babišovu vládu za každou cenu, a to bez ohledu na ústavní pravidla. Ústavní systém se tak dostal do kritického stavu, v němž politické spojení prezidenta a premiéra vedlo nejenom k porušení ústavních pravidel, ale zásadním způ- sobem poškodilo postavení parlamentu. Politické spojenectví prezidenta a premiéra se poprvé zřetelně projevilo při vládní krizi v roce 2017. Začátkem krize bylo obvinění Babiše v případu čerpání evropských dotací. Premiér B. Sobotka (ČSSD) se rozhodl odvolat ministra financí Babiše z vlády. Prezident tak však učinil až po zdlouhavém otálení a hrozbě ústavní žaloby. Zatímco prezident plní stabilizační funkci při vzniku vlády, od jejího vzniku je hlavním garan- tem fungování a existence vlády premiér, a to do té doby, kdy jeho vláda požívá důvěry Poslanecké sněmovny. Z doktrinálního pohledu tak neexistovaly žádné pochybnosti o povinnosti prezidenta odvolat člena vlády na návrh premiéra. 26 Nerespektování ústavních procesů pokračovalo po volbách v roce 2017. Ačkoliv Babiš byl jmenován premiérem jako předseda vítězné politické strany, již od počátku bylo zřejmé, že nebude schopný sestavit většinovou vládu. Ostatní politické subjekty odmítaly účast na vládě především s poukazem na probíhající trestní řízení dotačního podvodu. Po prvním jmenovacím pokusu tak Babišova vláda nedokázala získat důvěru Poslanecké sněmovny. Prezident však odmítal přistoupit k druhému kroku jmeno- vání a deklaroval svou vůli podporovat vládu existující již z předcházejícího prvního pokusu po libovolně dlouhou dobu. 27 Exekutivní moc státu tak fungovala po dobu déle než půl roku bez důvěry Poslanecké sněmovny a bez existence přesvědčivé vůle ústavněprávně zcela mimořádný stav napravit. Babiš se necítil takovou situací dotčen a deklaroval, že vláda „maká“ a žádnou důvěru nepotřebuje: „Lidé očekávají, že tady bude funkční kabinet, a je jim upřímně jedno, jestli bude koaliční, menšinový, v demi- 26 Prezident avizoval, že demisi vlády, kterou oznámil předseda vlády a jež měla být důsledkem toho, že předseda odmítal dále spolupracovat ve vládě s tehdejším ministrem financí Babišem v důsledku nejasností ohledně jeho ekonomických aktivit, pojme pouze jako „osobní“ demisi předsedy s tím, že vláda bude pokračovat ve stejné sestavě s nově jmenovaným předsedou. Vzhledem k tomu, že takovým postupem by demise ztratila smysl, neboť prezident hodlá odvolat pouze předsedu vlády a ministr fi- nancí Babiš by ve vládě zůstal, předseda vlády oznámil, že demisi nakonec nepodá. Namísto toho podal prezidentovi návrh na odvolání Babiše. Zde začalo další kolo, v němž prezident republiky navzdory své povinnosti vyplývající z ústavy, s přijetím návrhu otálel a podmiňoval je ústavně nerelevantními požadavky. Za tři týdny po podání návrhu prezident nakonec návrh na odvolání Babiše přijal, kdy v mezidobí došlo k dohodě vládních stran na novém ministru financí. Podle převažující interpretace ústavy je demise předsedy vlády demisí celé vlády. Ohledně druhého problému – neodvolání ministra financí – tato povinnost vyplývá z čl. 74 Ústavy a předpokládá se, že tak prezident učiní bez zbytečného odkladu a průtahů (což se v dané věci nestalo). Srov k tomu podrobně KYSELA, Jan, WINTR, Jan: Ústavní rozměr vládní krize z května 2017. Právní rozhledy , č. 13-14, 2017. 27 Vláda bez důvěry je plnohodnotná, prohlásil Zeman den po jmenování Babiše premiérem. Dostupné z: .

24