SLP 13 (2020)

oslabení kontrolních mechanismů dělby moci. Po podzimních volbách 2017 je zřejmé, že prezident svou roli v systému dělby moci – bez ohledu na ústavní úpravu – spat- řuje v rovině systému spíše poloprezidentského než parlamentního a jeho koncepce vládnutí spočívá na autoritativních metodách, jakými je limitování parlamentarismu a odstranění dalších pojistek ústavního systému. U prezidenta se přitom nejedná o jednotlivé akce či excesy, ale o dlouhodobý přístup k institucionálním, procesním i materiálním hodnotám liberální demokracie a jejich ústavním garancím. 31 Do činnosti vlády prezident Zeman extenzivně a mimo ústa- vou předpokládaný postup zasahuje po celou dobu svého prezidentského působení. Již po svém prvním zvolení prezidentem v roce 2013 uvedl, že hlava státu může odvolat bez jakýchkoli podmínek předsedu vlády, a že takový možnost vyplývá z extenzivního výkladu ústavy. 32 Prosazení svých zájmů na úkor ústavního postupu uplatňoval prezi- dent také při jmenování úřednické vlády v roce 2013, aniž by respektoval shodu vze- šlou ze sněmovní většiny na nové premiérce 33 , udržování této úřednické vlády dlouho po volbách, svými zásahy do složení vlády či do výběru velvyslanců. 34 Ve všech přípa- dech jde o jednání, které je přímo v rozporu s ústavní úpravou či se pohybuje na její hranici s úmyslem rozvrátit stávající ústavní a liberální režim. Prezident také překraču- je své další kompetence. Zasahuje do akademické svobody arbitrárním postupem při nejmenování profesorů a nerespektováním soudního rozhodnutí, které stanovilo, že mu diskrece v tomto smyslu nenáleží. Koncentrace politické moci v rukou moci výkonné posiluje expanzi exekutivního těžiště moci nejen vůči moci zákonodárné, ale i vůči dalším zárukám právního státu. Na tuto koncentraci politické moci poukazuje např. J. Přibáň, podle něhož se jedná o příklad vytváření oligopolu, která má zajistit přístup ke zdrojům pro nově se formu- jící oligarchie, obdobně jako tomu bylo v době opoziční smlouvy. 35 31 Takto byla také koncipován návrh ústavní žaloby proti prezidentovi republiky přijatý v roce 2019 Senátem, který ovšem nezískal souhlas Poslanecké sněmovny. 32 Zeman tímto způsobem vystupoval proti vládě premiéra Nečase, kterou považoval za nelegitimní, neboť se opírala o podporu strany LIDEM, která vznikla po volbách z VV, kterou tedy nikdo přímo nevolil, a proto by se měly podle Zemana konat předčasné volby. Dostupné z: 33 Rusnokova vláda – šest členů této úřednické vlády mělo vazby na Stranu přátel – SPOZ, jejímž byl Zeman čestným předsedou a za níž kandidoval… Jednalo se o rozdíl od úřednických vlád v minulosti, které vládly s důvěrou a vycházely ze složení sněmovny. Zemanem sestavená úřednická vláda nezískala důvěru a prezi- dent prohlásil, že ji nechá vládnout nadále bez důvěry a nikoho jiného premiérem nejmenuje. 34 Viz např. v případě jmenování premiéra Sobotky Zeman tvrdil, že nemusí navrhnout všechny ministry, které mu předseda vlády navrhne (dostupné z: ); Zemanův postup při vládní krizi v květnu 2017, kdy prezident hodlal pojmout demisi vlády pouze jako demisi jejího premi- éra. Při sestavování Babišovy vlády na jaře 2018 Zeman avizoval, že neakceptuje premiérem navrženého ministra zahraničních věcí, přestože výběr členů vlády je podle ústavy v kompetenci premiéra. 35 Rozhovor s J. Přibáněm v týdeníku Respekt. Dostupné z:

26