SLP 14 (2020)

etnické příslušnosti podezřelých osob či pachatelů nevedlo k diskriminující paušalizaci individuálního pochybení. Etnická příslušnost zpravidla nemá být uvedena, ledaže by existoval odůvodněný veřejný zájem. Nelze popřít, že diskuse o etických standardech mediálního zpravodajství a o od- stranění rasismu ze zpráv veřejných i soukromých médií má svoji lidskoprávní dimen- zi. 12 Jak uznává řada mezinárodních dokumentů, hrají média v boji proti diskriminaci důležitou roli. 13 Vedle vlastních aktivit novinářů, které lze jednoznačně uvítat, je třeba dodat, že je především na smluvních státech mezinárodních lidskoprávních úmluv, aby pomocí pozitivních opatření zajistily efektivní implementaci zákazu diskriminace z důvodu rasy, náboženství či etnické příslušnosti. Na druhé straně však německá diskuse ukazuje, jak dobře míněná opatření mohou někdy vést k nežádoucí mediální autocenzuře. Na základě praktických zkušeností je zřejmé, že v takových případech panuje nebezpečí, že se hlavní informační toky po- sunou do sféry sociálních médií, kde jsou formy nežádoucích diskriminačních až ne- návistných projevů mnohem častější. Takový posun nemá pozitivní dopad na věcnou diskusi o složitém lidskoprávním tématu. Z pohledu boje proti násilí na ženách si lze položit otázku, zda dobře míněné zamlčování určitých rizik nevystavuje ženy zvýšenému nebezpečí. Není v zájmu práv žen, aby byla veřejnost o všech okolnostech sexuálního násilí informována podrobně a pravdivě? Není transparentní informační politika nezbytnou součástí úspěšné pre- vence násilí na ženách? Z pohledu této studie je podstatné, že emotivní diskuse o etických standardech me- diálního zpravodajství začaly poněkud brzy přehlušovat podstatu celého případu, a tou je otázka, zda výskyt organizovaného sexuálního násilí může být kulturně podmíněn a zda tato forma násilí vyžaduje zvláštní opatření. ͹ . Kulturní podmín ě nost násilí na ženách a Istanbulská úmluva Istanbulská úmluva, která problematice prevence a potírání násilí vůči ženám a do- mácího násilí věnuje celkem 81 článků, zmiňuje otázku kulturně podmíněného násilí pouze okrajově. Čl. 12 odst. 1 IÚ zavazuje smluvní strany, aby podnikly nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vy- mýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu pod- řízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů. Podle pátého odstavce citovaného ustanovení se mají smluvní strany zasadit o to, aby žádný akt násilí na že- nách nemohl být ospravedlňován kulturou, náboženstvím, tradicí či tzv. „ctí“. Podle

12 Podrobněji HOFMANN, R. Menschenrechte und der Schutz nationaler Minderheiten. In: ZaöRV 65 (2005), 587-613, 604. 13 Viz např. Committee of Ministers Resolution Res(2002)8 (ze dne 13. června 2002) a ECRI General Policy Recommendation No. 15 on Combating Hate Speech (ze dne 8. prosince 2015) – CRI(2016)15.

60