SLP 14 (2020)

ně poukázala na německé pachatele. V rozhovoru s novináři přitom připustila, že její tehdejší reakce byla zkratkovitá. Až další den Selin Gören zašla na policii a opravila svoji výpověď, a to poté, co na ni naléhal její přítel. Ten ji totiž informoval o tom, že v přibližně stejnou dobu, kdy byla přepadena ona, oznámila jiná žena, že byla ve stejné čtvrti znásilněna osobou arabského původu. V rozhovoru s novináři Selin Gören uvedla, že právě tato informa- ce ji nakonec přiměla ke změně výpovědi. Na policii tedy tentokrát oznámila trestný čin znásilnění a také pravděpodobný původ pachatelů, kteří podle oběti mluvili mezi sebou arabsky nebo kurdsky. Smutný příběh však touto výpovědí neskončil. Když se Selin Gören dva dny po oznámení trestného činu na policii dozvěděla z novin, že druhá žena své znásil- nění pouze předstírala, velice ji to zasáhlo. Hned dala na sociální sítě otevřený dopis „rasistce, která si znásilnění vymyslela“. Obvinila ji z toho, že chtěla pouze vyvolat negativní nálady proti přistěhovalcům. Přes tento otevřený dopis na sociálních sítích se ovšem širší veřejnost dozvěděla také o případu Selin Gören. Ze strany návštěvníků sociálních sítí následovala spousta agresivních a odporných reakcí namířených proti mladé političce. Poté, co ji levicoví aktivisté obvinili z rasistické instrumentalizace své kauzy, zveřejnila na sociálních sítích další výstup, ve kterém se omluvila jakémusi fik- tivnímu uprchlíkovi. Omluva zněla zhruba takto: „Ty nejsi v bezpečí, protože žijeme v rasistické společnosti a já nejsem v bezpečí, protože žijeme v sexistické společnosti“. Tímto vyznáním se Selin Görin zřejmě rehabilitovala v očích levice a může pokračovat ve své politické kariéře. Z hlediska tohoto příspěvku se může případ Selin Gören jevit jako paradigmatický. Správná ideologie je důležitější než tvrdá realita. Riziko rasistické instrumentalizace ze strany politických oponentů nebo policie vážilo více než utrpěné trauma ze sexuálního násilí. ͻ . Záv ě ry Násilí na ženách je jedním z důležitých lidskoprávních problémů současnosti. Je naprosto správné, že mezinárodní organizace, státy a občanská společnost věnuje to- muto tématu velkou pozornost. Přínosné jsou jistě také části tzv. Istanbulské úmluvy, která představuje dosud nejkomplexnější mezinárodní úpravu týkající se násilí na že- nách a domácímu násilí. Zde uvedené případy ovšem ukazují problematické momenty aktuálního politického, mediálního i právního diskurzu. Boj proti násilí na ženách se dostal do zajetí ideologie. Místo výměny věcných argumentů dominuje často polemika a snaha umlčovat oponenty pomocí obviňování z rasismu, neonacismu, kolonialismu apod. Domnívám se, že tabuizace případných kulturních aspektů násilí na ženách může velmi oslabit nutnou prevenci. Je politování- hodné, že významná část politických a lidskoprávních aktivistů přenechává problema- tiku kulturně podmíněného násilí extremistům.

66