SLP 14 (2020)

trestní soud, tyto děti mohou být zacíleny proto, že jsou „ snáze kontrolovatelné. Po úno- su […] pravidelně procházely vojenským výcvikem, včetně zacházení s palnými zbraněmi. Následně byly tito dětští vojáci posláni do mise jako součást […] jednotek, což zahrnovalo i nepřátelské akce. “ 20 Kromě toho někdy bývají děti využívány i například jako „eskor- ty“ ozbrojenců, kdy jejich úkolem je zajistit těmto ozbrojencům bezpečnost. Jedním z relevantních ustanovení pro úpravu těchto zločinů jsou Ženevské úmluvy a jejich dodatkové protokoly. 21 Společný článek 3 v prvním odstavci uvádí, že „S osobami, které se přímo neúčastní nepřátelství, včetně příslušníků ozbrojených sil, kteří složili zbraně, a osob, které byly vyřazeny z boje nemocí, zraněním, zadržením nebo jakoukoli jinou příčinou, bude se za všech okolností zacházet lidsky, bez jakého- koli nepříznivého rozlišování založeného na rase, barvě, náboženství či víře, pohlaví, rodu či majetku nebo na jakémkoli jiném obdobném znaku.“ Důležitou je tu pro účely ochrany (nejen) dětí formulace, která zajišťuje ochranu osobám, které se přímo neúčastní nepřátelství (byť by správněji mělo být uvedeno ne- přátelských akcí, aby to odpovídalo termínu hostilities). Na tyto osoby tak v důsledku společného článku 3 a zásady rozlišování není možné útočit. Úprava byla v souvislosti s ochranou dětí rozvedena do větších podrobností v prv- ním a druhém dodatkovém protokolu Ženevských úmluv, kdy článek 77, odst. 2 prv- ního z nich uvádí: „Strany v konfliktu učiní veškerá možná opatření, aby děti, které nedosáhly věku 15 let, se přímo neúčastnily nepřátelských akcí, a především se zdrží toho, aby je povolávaly do svých ozbrojených sil. Při povolávání osob, které dosáhly věku 15 let, avšak nedo- sáhly věku 18 let, se budou strany v konfliktu snažit dávat přednost starším osobám.“ Fráze věnující se přímé účasti (dětí) v nepřátelských akcích se tu opakuje, zatímco v druhém dodatkovém protokolu se už v článku 4, odst. 3, písm. c) uvádí pouze, že 20 MTS, Prokurátor v. Dominic Ongwen , PTCh II, ICC-02/04-01/15, rozhodnutí o potvrzení obvinění ze dne 23. 3. 2016, para. 142. 21 Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, 75 UNTS 31 Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři, 75 UNTS 85 Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci, 75 UNTS 135 Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války, 75 UNTS 287 všechny sjednány 12. 8. 1949, v platnosti ode dne 21. 10. 1950, č. 65/1954 Sb. Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbroje- ných konfliktů (Protokol I), 1125 UNTS 3 Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter (Protokol II), 1125 UNTS 609 oba sjednány 8. 6. 1977, v platnosti ode dne 7. 12. 1978, č. 168/1991 Sb. Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o přijetí dalšího rozeznávacího znaku (Protokol III), 2404 UNTS 261 sjednán 8. 12. 2005, v platnosti ode dne 14. 1. 2007, č. 85/2007 Sb.m.s.

96