Sborník č. 51

Bolar exception a zejména v současnosti velice aktuální problematikou nucených licencí pro export. V každé části pak na konkrétních příkladech a případně i relevantní roz- hodovací praxi WTO ilustruji praktické zkušenosti s využitím toho kterého institutu. Snažím se tak zohlednit výhody, ale i problémy spojené s jeho aplikací. II. Vybrané flexibility TRIPS A. Nastavení přechodných období Vzhledem k náročnosti implementace závazků do vnitrostátního práva stanovila dohoda TRIPS pro svou aplikaci několik režimů – přechodných období. V obecném režimu byly členské státy WTO povinny aplikovat TRIPS jeden rok po jeho vstupu v platnost – tedy k 1. lednu 1996 (čl. 65 odst. 1). Vedle toho je stanoven režim zvláštní pro země rozvojové a NRZ. Stejně tak došlo k odlišení těch rozvojových zemí, které v době obecné aplikace TRIPS neuznávaly patentovou ochranu pro určitou oblast a nově byly povinny ji zavést (např. právě pro léčiva). Pro oblast léčiv byla navíc stano- vena aplikace určitých specifických pravidel. Kromě obecného režimu tak lze rozlišit dva další druhy přechodných období – ta pro rozvojové země a ta pro skupinu NRZ. V současnosti je pak stále účinný pouze režim pro NRZ. i. Přechodná období pro rozvojové země Čl. 65 odst. 2 umožnil rozvojovým zemím dodatečný čtyřletý odklad. 517 V souhrnu lze tedy hovořit o přechodném období 1995 – 2000. I pro tyto země se však dle obecné aplikace (1996) řídila ustanovení čl. 3, 4, a 5 TRIPS. 518 Dohoda TRIPS jako taková se tak v rozvojových zemích aplikuje od 1. ledna 2000. Nicméně, další pětiletý odklad byl stanoven čl. 65 odst. 4 pro ty rozvojové země, které k datu aplikace TRIPS na jejich území (2000) neumožňovaly patentovou ochra- nu v určité technologické oblasti. Sem je třeba počítat i absenci patentové ochrany pro farmaceutické produkty. Pro tuto oblast lze tak hovořit o druhém přechodném období mezi léty 2000 – 2005. Vedle toho však byly stanoveny ještě další specifické požadavky, kterým se věnuji dále. Část zemí, které využily tohoto přechodného období, nicméně přesto implementovala kritéria dohody TRIPS do svého právního řádu již před led- nem 2005. Z původních třinácti členských zemí, které se rozhodly pro jeho využití, pouze šest tak stále činilo v roce 2003 – mimo jiné i Indie, 519 jejíž příklad je rozebrán v další části tohoto textu. Důležité je zmínit, že k uplatnění přechodných období došlo automaticky – pro jejich využití nebylo třeba žádné předchozí notifikace ze strany rozvojové země. Země byly však dále vázány tzv. non-degradation clause obsažené v čl. 65 odst. 5. Její podstata 517 Stejný odklad byl mimochodem dle čl. 65 odst. 3 stanoven i pro země procházející transformací z cen- trálně plánovaného hospodářství a v souvislosti s ní podstupující strukturální reformu práva duševního vlastnictví. 518 Tedy aplikace zásady národního zacházení a doložky nejvyšších výhod. 519 Musungu (2005), s. 25 . Dále pak Pákistán, Kuba, Egypt, Katar a Spojené Arabské Emiráty.

214