Sborník č. 52

ký hnutí či cizí státy a mezinárodní organizace. Nakonec se výčet právnických osob, na které se zTOPO nevztahuje, ustálil na Českou republiku a územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci. V důvodové zprávě k ustanovení § 6 zTOPO se dále uvádí, že se „ nepředpokládá trestní odpovědnost cizích států neboť princip suverenity státu tento postup neumožňuje. Takové případy jsou řešeny v in- tencích mezinárodního práva. Z obdobného důvodu jsou z trestní odpovědnosti vyloučeny mezinárodní organizace veřejného práva. Trestní stíhání jiných států a mezinárodních or- ganizací veřejného práva (vládních mezinárodních organizací) je vyloučeno z povahy věci, neboť požívají výsady a imunity podle mezinárodního práva, což je důvod nepřípustnosti trestního stíhání.“ Legitimní otázkou je, zdali by negativním způsobem neměly být vymezeny právě alespoň cizí státy a mezinárodní organizace, 2 když už zákonodárce rezignoval na vynětí některých dalších právnických osob, což při ukládání sankcí může činit potíže, jak je uvedeno dále v textu. 3. Rozsah kriminalizace trestní odpovědnosti právnických osob (§ 7 zTOPO) Jednou ze základních otázek, které se v souvislosti s problémem trestní odpovědnosti právnických osob diskutují, jsou různé koncepce její kriminalizace, tedy skutečnosti, v jakém rozsahu mají být právnické osoby odpovědné za trestné činy. Obecně lze roz- sah kriminalizace rozdělit do několika kategorií, kdy dle zvolené koncepce je právnická osoba odpovědná za: a) všechny trestné činy b) všechny trestné činy, u kterých to povaha skutkové podstaty připouští c) vypočtené trestné činy, ať už v trestním zákoně, či zvláštních zákonech d) vypočtené trestné činy, pokud potřeba postihu vyplývá z mezinárodních smluv či evropských předpisů e) vypočtené trestné činy s modifikací některých skutkových podstat. V případě zvolené konstrukce, podle které je právnická osoba odpovědná za všechny trestné činy, lze za stěžejní výhodu považovat, že se při výčtu trestných činů žádný trest- ný čin neopomene. Při budoucích změnách cestou novelizací pak není třeba přísluš- ná ustanovení vypočítávající trestné činy měnit a upravovat. Jelínek správně považuje za klad této varianty skutečnost, že takto zvolená trestní odpovědnost právnických osob je ucelené povahy a shodná s trestní odpovědností fyzických osob. 3 Pokud však zákonodárce volí variantu trestní odpovědnosti právnických osob za všechny trestné činy, je právnická osoba dle zákona odpovědná i za činy, kterých se z povahy její formy nemůže dopustit (může se jednat např. o trestný čin dvojího manželství [§ 194 TZ], soulože mezi příbuznými [§ 188 TZ] apod.). Za negativum se obecně považuje také to, že v případě takto zvoleného modelu dojde k oslabení právní 2 Srov. ustanovení § 83a odst. 2 a § 83b odst. 2 slovenského trestného zákona, který neumožňuje uložení ochranného opatření zabavení peněžité částky a zabavení majetku Evropské unie, orgánu cizího státu a mezinárodní organizaci veřejného práva. 3 Jelínek, J.: Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s. 48.

9