Sborník č. 52

Řešením, které je však vysoce nepravděpodobné, by bylo snížit emise skleníkových plynů natolik, že by se zastavilo vzrůstání teploty atmosféry a tím i tání ledovců zvy- šujících hladinu moří. Toto řešení spadá do nereálných představ nejen proto, že státy i přes veškeré snahy 253 emise skleníkových plynů nesnížily dostatečně ale také proto, že dle některých názorů vědců je pravděpodobné, že již byla překročena hranice, po je- jímž dosažení by už ani úplné zastavení vypouštění skleníkových plynů nezastavilo vzrůst hladin oceánů. Z roviny reálných řešení budou dále blíže probrána tato témata: a) akceptování te- orie deteritorializovaného státu mezinárodním společenstvím, b) cese území, c) přijetí obyvatelstva do jiného státu, d) splynutí s jiným státem, a e) ochrana existujícího úze- mí coby poldrů. a) Akceptování teorie deteritorializovaného státu Jedná se o řešení, které dle této práce již v mezinárodním právu možné je. Státy by tak pouze svou praxí uznaly teze vyjádřené v předchozí kapitole a dále uznávaly post katastrofální státy za nadále existující. Nelze však předpokládat, že by se jednalo o de- finitivní řešení situace. Státnost takového subjektu – deteritorializovaného státu – by byla podrobena neustálým ohrožením. I v případě států, jejichž území byla okupována za druhé světové války Německem, nakonec záviselo udržení jejich státnosti na výsled- ku války, tedy zda kontrolu nad územím opět získaly či nikoliv. To je pochopitelně v případě zanikajících států nemožné, neboť území by již neexistovalo, trvalé udržení státnosti by tak záviselo na výsledku snah o znovunabytí území, nad kterým by zani- kající stát vykonával územní výsost a byl územním suverénem. Určit lhůtu, do které by se tak muselo stát, nelze. Závisela by na konkrétních okolnostech, zbývajícím počtu osob se státní příslušnosti zanikajícího státu (pokud by již byl zanedbatelný, státnost by zřejmě vyprchala), ne/existenci snah vlády zanikajícího státu území nabýt (v případě nedostatku snah by státnost ztrácela smysl, neboť stát je uskupením lidí na základě jejich vůle, pokud by tato vůle chyběla, i stát by zanikl) a okolnostech (jako například zda vůbec zbývá území, které by bylo možné cedovat). Do nalezení odpovědí na tyto otázky by však státnost přetrvala, její trvalé udržení by však na odpovědích již záviselo. b) Přijetí obyvatelstva do jiného státu Další možností je, že by se zanikající stát dohodl (případně by k tomu došlo i bez dohody) s jiným státem, že ten obyvatelstvo zanikajícího státu na své území přijme. Aby nedošlo k problémům popisovaným v následující kapitole pod bodem a), muselo by zároveň s tím dojít ze strany přijímajícího státu i k poskytnutí státní příslušnosti původnímu obyvatelstvu zanikajícího státu. Tento způsob sice řeší otázku přežití obyvatelstva, k otázce státnosti však nijak ne- přispívá. Pokud by neexistovala snaha tuto státnost udržet, pak by došlo k ukončení právní existence zanikajícího státu, což by s sebou přineslo i mnohé negativní důsledky

253 Například přijetí Rámcové úmluvy o ochraně klimatu.

123