Sborník č. 52

vlastní byrokracie a případné pořízení nového území. Zanikající státy bez kontinentál- ního šelfu či jeho vymezení by tak byly v ještě méně výhodné pozici. 5. Závěr Dlouhodobá a rovněž rozšířená praxe států ukazuje, že jako stát jsou uznávány i sub- jekty, které sice území dříve ovládaly, ale z různých důvodů tak nemohou činit po celou dobu své existence. Aby však toto uznání nevyprchalo, je třeba ztrátu některé z náleži- tostí státu vynahradit. Tento závěr lze aplikovat i na tzv. zanikající státy. Způsobů, kterými by zanikající státy mohly nedostatek území napravit, je celá řada a na úspěchu jejich snah bude záviset, zda přežijí trvale. Nicméně samotná skutečnost ztráty území v důsledku zvyšování hladin světových oceánů a moří jejich státnost ne- zničí, pokud vytrvají ve snahách ji obhájit. Opačný závěr by přinesl do mezinárodního práva mnohem více zmatků než ak- ceptování touto prací prosazované teorie deteritorializovaného státu. Mezi nevýhody, které by odmítnutí teorie přineslo, patří rozšíření bezdomovectví, neschopnost mezi- národního společenství poskytnout těmto osobám alespoň status uprchlíků, problémy v mořském právu, nutnost vyřešení celé řady otázek státní kontinuity zaniklého státu (na které současné mezinárodní právo nezná odpovědi) atd. Je tedy v zájmu nejen oby- vatel zanikajících států ale i mezinárodního společenství teorii deteritorializovaných států přijmout.

127