Sborník č. 52

byla považována za jednu z hlavních výhod arbitráže. 328 Původně se na důvěrnost řízení nahlíželo z prizmatu neveřejnosti arbitrážního řízení. To znamená, že pokud je řízení ne- veřejné, mělo by taktéž být i důvěrné. Tento přístup vyvozoval důvěrnost z neveřejnosti. Bohužel takovýto pohled na důvěrnost v některých částech světa je již po případech jako jsou zejména The Eastern Saga a Esso Australia Resources Ltd. V. Plowman minulostí a již se ví, že uvedené dva pojmy nelze zaměňovat, ani vyvozovat platnost a aplikovatel- nost jednoho z existence a aplikovatelnosti pojmu prvního. Další možné způsoby, jak přistupovat k aplikovatelnosti některých (nikoliv obvykle úplně všech) pravidel důvě- ryhodnosti vychází z implicitní dohody stran sporu (např. ve sporech ze smluv o těžbě nerostných surovin), 329 která dá vzniku určitých povinností důvěrnosti nebo na zákla- dě uzavření dohody o řešení sporu v rozhodčím řízením vznikne povinnost důvěrnosti ze zákona. V otázce konkrétní aplikace pravidel důvěrnosti je možné se držet závěru Nejvyššího švédského soudu ve věci Bulgaria Foreign Trade Bank Ltd. V. A.L. Trade Finance Inc. 330 Ten uvedl, že strany sporu, které vyžadují aplikaci některých pravidel důvěrnosti, by měly výslovně zakotvit jejich aplikaci již v dohodě o arbitráži, případně společně s arbitrážní doložkou. Nicméně je důležité mít na paměti, že uvedené se týká jen určitých jurisdikcí, ve kte- rých se spory rozhodovaly. Pohled na důvěrnost se projevil jako odlišný např. Hassneh Insurance Co of Israel & Ors v Steuart J Mew , 331 ve kterém se anglický odvolací soud přiklonil k implikované povinnosti důvěrnosti rozhodčího řízení. 332 Tím, že některé jurisdikce s implikovanou důvěrností rozhodčího řízení počítají a jiné ji neuznávají, resp. uznávají pouze v pravidlech/dohodě stran explicitně vymezenou důvěrnost, vede k oblasti mezinárodní obchodní arbitráže, potažmo investiční arbitráže k nejasnostem v situacích, kdy rozhodčí pravidla pro konkrétní spor tuto problematiku neupravují. Příkladem common–law jurisdikce, která uznává implikovanou povinnost důvěrnosti, je Spojené Království, které má v tomto ohledu bohatou judikaturu 333 a dále Singapore nebo Malajsie. 334 Naopak v případě Austrálie platí, že místní soudy (příkladem spor 328 Srov. CINDY G. Buys:The Tensions between Confidentiality and Transparency in International Arbitration , American Review of International Arbitration , Vol. 14, No. 121, 2003, str. 122. 329 Srov. LYNN, P. H.: Use and Misuse of Confidentiality and Nondisclosure Agreements in Oil and gas Agreements: The Exploration Phase (Westminster, United States of America: Rocky Mountain Mineral Law Foundation, 2004) str. 5. 330 Srov. Bulgaria Foreign Trade Bank Ltd. V. A.L. Trade Finance Inc., Judgement of October 27, 2000, Švédský nejvyšší soud. 331 Srov. Hassneh Ins. Co. of Israel v. Mew, 2 Lloyd’s Rep. 243, (Q.B. 1993), pozn. autora: Anglický odvolací soud uvedl, že zveřejnění zápisů, výroků svědků, stanovisek smluvních stran a ostatních dokumentů není možné z důvodu implicitní důvěrnosti. 332 Pozn. autora: jde již částečné potvrzení právního názoru v předchozím případě – Dolling-Baker v Merrett , ve kterém soud odmítl použít materiály použité v rozhodčím řízení, a to z důvodu implikované důvěr- nosti. 333 Srov. Ali Shipping Corp v Shipyard Trogir [1998] 2 All ER 136, [1999] 1 WLR 314, [1998] 1 Lloyd’s Rep 711, dále Dolling-Baker v Merrett [1991] 2 All ER 890, 334 Srov. Myanma Yaung Chi Oo Co Ltd v Win Win Nu [2003] SGHC 124.

167