Sborník č. 52

předpisy, každé své rozhodnutí promysleli a byli více obezřetní ve svém konání směrem k zaměstnancům. a. Přičitatelnost jednání orgánu právnické osoby právnické osobě ZTOPO, interpretujeme-li ustanovení § 8 odst. 1 a 2, uvádí, že trestný čin spácha- ný orgánem právnické osoby jejím jménem, v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti se právnické osobě přičte. Nedává tak právnické osobě možnost liberace v případě zřejmého excesu např. advokáta zastupujícího právnickou osobu na základě mandát- ní smlouvy. Jedná se tak o automatickou presumpci viny. Musíme si položit otázku, zdali je tato úprava vhodnou a žádanou. Zcela jistě lze souhlasit s konstatováním, že žádoucím efektem trestní odpovědnosti právnických osob je, aby se trestní postih vzta- hoval pouze na právnickou osobu, jež spáchala trestný čin, aby se ukládaná sankce nedotýkala práv třetích osob, která byla nabyta v dobré víře, a aby byl zabezpečený co nejmenší dopad na zaměstnance nebo věřitele právnické osoby. Zároveň sleduje, aby ne- byla ukládána sankce znemožňující nebo výrazně ztěžující uplatnění práva poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem. 11 ZTOPO v ustanovení § 8 odst. 3 stanoví, že trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvede- ným v zákoně. Pokud právnická osoba neučinila dostatečná opatření směřující k pre- venci a odhalování protiprávních jednání, případně k identifikaci konkrétních pacha- telů, je na místě, že by za tento nedostatek měla nést odpovědnost. Ostatně důvodem, jenž provázel vznik zTOPO, a který podporoval jeho přijetí, byla právě absence mož- nosti potrestat osobu konkrétního viníka. Právnická osoba by měla nést odpovědnost i v případě dekoncentrace jednotlivých „střípků“ odpovědnosti na různých úrovních řízení, kdy až výsledný celek jednání má charakter jednání v rozporu s normami trest- ního práva. V okamžiku, kdy orgán činný v trestním řízení usvědčí konkrétní fyzic- kou osobu ze spáchání trestného činu, který lze zároveň přičíst právnické osobě, a to v případech kdy právnická osoba ve svém předcházení trestné činnosti a uplatňování kontrolních mechanismů nic nepodcenila, je ke zvážení, zdali je vhodné právnické osobě přičítat takové jednání bez dalšího ve smyslu trestního práva. Tím samozřejmě nezpochybňuji odpovědnost dle norem práva správního a občanského. Důvodová zpráva zTOPO tvrdí, že konstrukce trestní odpovědnosti právnických osob „se od odpovědnosti za výsledek odlišuje, neboť jejím předpokladem je jednak naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jednak deficit v kontrolní či řídící rovině právnické osoby, a to buď ve formě zaviněného spáchání trestného činu osobami v řídícím či kontrolním postavení, nebo ve formě zaviněného nedostatečného dohle- du, kontroly či organizace.“ Na základě výše naznačených argumentů se domnívám, že s takovým odůvodněním není možné souhlasit, neboť mohou nastat okolnosti, kdy deficit v kontrolní či řídící rovině, ve smyslu vyjádřeném v důvodové zprávě, často- 11 Kocina, J.: Trestní odpovědnost právnických osob a práva třetích osob. In: ACTA UNIVERSITATIS BRUNENSIS IURIDICA No 337. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 1730.

15