Sborník č. 52

Instrument jednotného evropského patentu má přinést velmi žádoucí celoevrop- ský patentový systém s jednoduchým přihlašovacím procesem, (relativně) nízkými administrativními a finančními nároky pro evropské i cizí (americké, ruské, asijské) přihlašovatele, který by byl současně konkurenceschopný jiným velkým patentovým systémům, zejm. americkému a masivně rostoucímu čínskému. Deklarovanými politickými cíli jsou pak zvýšení konkurenceschopnosti evropských podniků a unifikace dosavadní evropské dvoukolejné patentové soustavy, sestávající z národních patentových úprav a společného celoevropského patentového systému za- loženého mezinárodní Úmluvou o udělování evropských patentů z roku 1973 (která První úvahy o sladění národních úprav patentového práva evropských států se obje- vily již krátce po uzavření tzv. Římských smluv v roce 1957, na přelomu 50. a 60. let minulého století, kdy byla v rámci Evropských společenství ustavena Mezivládní kon- ference pro založení evropského systému udělování patentů . Cílem Mezivládní konference bylo nalezení společného panevropského řešení patentové, vzorové a známkové ochra- ny. Mezivládní konference v patentové oblasti záhy začala realizovat tzv. duální princip, který systém společné patentové ochrany rozděloval na dvě úrovně – i) celoevropský regionální patentový systém, přístupný všem evropským státům a později realizovaný Úmluvou o udělování evropských patentů z roku 1973 ( Convention on the Grant of European Patents neboli Evropská patentová úmluva – European Patent Convention – EPC), a ii) samostatný podsystém společného patentu (Společenství), platného ve všech členských státech Evropských společenství. 378 Regionální patentový systém, dnes notorietně označován jako „evropský patent“, byl realizován výše zmíněnou Evropskou patentovou úmluvou z roku 1973. 379 Smyslem tohoto systému je centralizace přihlašovací a udělovací části zápisného řízení před jed- notným tělesem, a proto byl na základě Evropské patentové úmluvy zřízen Evropský patentový úřad ( European Patent Office – EPO) se sídlem v Mnichově. Ten jednotně přijímá a zpracovává přihlášky evropského patentu a uděluje „evropské patenty“, které však musí být k nabytí účinnosti v jednotlivých členských státech podrobeny procesu tzv. validace, tj. ověření splnění národních podmínek. 380 Skutečné úsilí o konkrétní řešení druhého subsystému společného patentu nastalo rovněž v 70. letech a vyvrcholilo Lucemburskou konferencí o patentu Společenství v prosinci 1975. Na uvedené konferenci byla devíti státy Evropského hospodářského 377 Srov. (ÚPV ČR – Patent EU, 2013), (SMÉKALOVÁ, 2013) a (ÚPV ČR – Patent EU, 2013). 378 Srov. (BABICKÝ, 2011 str. 15). 379 Úmluvě předcházela mezivládní Dohoda o udělování evropských patentů z roku 1972, jejíž text byl na diplomatické konferenci v Mnichově v roce 1973 vtělen do Evropské patentové úmluvy. Česká re- publika je členem EPC od roku 2002, garantem na české straně je Úřad průmyslového vlastnictví České republiky (ÚPV). Ibid. 380 Ibid. však není nijak svázána s organizací evropské integrace; viz dále). 377 2.1 Čtyři dekády na cestě k jednotnému evropskému patentu

189

Made with