Sborník č. 52

Ačkoliv se může na první pohled jevit princip first-to-invent jako spravedlivější, neboť právo patentu je teoreticky přiznáváno osobě, která realizovala vynález jako první, přináší podstatně více procesních a administrativních problémů než first-to-file . 420 Ponecháme- li stranou obtížnou materiální průkaznost realizace vynálezu, 421 je nutné vyřešit přípa- dy, kdy dochází k souběhu více přihlašovatelů věcně shodného anebo téměř shodné- ho vynálezu. Americký patentový úřad – United States Patent and Trademark Office (USPTO) – pro nemnohé případy souběhu 422 aplikoval výše zmiňované souběhové řízení, jehož cílem bylo na základě předložených důkazů určit prioritu konkurujících si přihlášek, resp. zda jedna z přihlášek není přímou anebo nepřímou odvozeninou druhé (tzv. derivation procedure 423 ). Jak již bylo řečeno výše, s účinností od 16. března 2013 zavedla AIA (ve své části 3) namísto first-to-invent patentový systém založený na světovém standardu first-to-file , avšak s jistými úpravami. Princip nového amerického patentového systému je označo- ván jako first-inventor-to-file (FITF) anebo first-to-file-or-publicly-disclose . 424 Jeho pod- statou je, že původcem vynálezu, jemuž svědčí právo patentu, již nemusí být jenom absolutně první vynálezce (jako tomu bylo ve first-to-invent , kde navíc musel vynálezce i předložit reálnou aplikaci vynálezu, např. prototyp přístroje), nýbrž vynálezce, který jednak patentovatelný předmět prokazatelně vynalezl (tzn. je schopen doložit samo- statný výkon tzv. vynálezeckého kroku) a jednak první přihlásil k příslušnému úřadu. 420 Jak navíc uvádí (HORÁČEK, R., ČADA, K., HAJN, P., 2011 str. 172), při existenci desítek milionů patentových dokumentů a překotném vývoji technologií nemůže být výsledek průzkumu patentové přihlášky vnímán nikdy jako absolutní, tj. zcela a bez výhrad odpovídající zásadě materiální pravdy. Patentové úřady – nerozhodno jestli v systému first-to-invent anebo first-to-file – při rozhodování o udě- lení patentu toliko úředně ověřují zápisnou způsobilost vynálezu, tj. porovnávají popis vynálezu s jim známým stavem techniky, který je dokumentován neustále zastarávajícím fondem podkladových ma- teriálů. Pakliže není nalezena relevantní shoda, tj. jakýkoliv doklad, který by zápisu patentového práva bránil, příslušný úřad jej provede. 421 Ve Spojených státech je tento nedostatek tradičně řešen notářskou listinou mající charakter veřejné přísahy (notarial oath / affidavit) . Vynálezce přichází za notářem s podklady svého vynálezu (zpravidla listinami jako jsou plány, náčrty, popisy) a prohlásí před notářem, že je jejich autorem. Notář provede o tomto prohlášení příslušný záznam na předložené listiny i do své evidence. Tímto administrativně po- měrně nenáročným, avšak ne vždy dostupným postupem je možné dokumentovat i postupný vývoj vyná- lezeckého projektu od úvodní myšlenky až po její rozpracování. Srov. (Wikipedia – Notary Public, 2013). 422 Dle statistik USPTO totiž tyto případy tvořily cca 0,01% ze všech patentových přihlášek podaných k úřadu. Srov. (BIGEL, 2013). 423 Tato procedura byla do přijetí AIA zvláštní součástí souběhového řízení. Po přijetí AIA a odstranění souběhového řízení se osamostatnila a tvoří jediné řízení pro posuzování obsahově anebo principiál- ně podobných patentových přihlášek. Oproti souběhovému řízení jí bývá vytýkána finanční náročnost a zdlouhavost. Srov. (Wikipedia – AIA, 2013). 424 Důvody pro tuto – jak je dále ukázáno – spíše nepodstatnou a formální změnu lze hledat především v Ústavě Spojených států amerických, která v čl. I odst. 8 praví: „To promote the Progress of ... useful Arts, by securing for limited Times to ... Inventors the exclusive Right to their respective ... Discoveries.” Ústava výslovně užívá termíny vynálezce ( Inventor ) a vynalézat ( to invent ), které bývají při slovním výkladu vysvětlovány jako prvotní, nenavazující. Srov. (Wikipedia – AIA, 2013).

199