Sborník č. 52

Základy trestní odpovědnosti za účastenství v trestním právu Mgr. Bc. Vladimír Pelc 1. Úvod Předkládaný příspěvek zpracovává základní východiska trestní odpovědnosti za účas- tenství v trestním právu. Trestní odpovědností je obecně odpovědnost osoby (pachate- le) za trestný čin, tj. za čin, který trestní zákoník označuje za trestný a který vymezuje určitými znaky, jež daný čin charakterizují a odlišují jej od jiných činů. Základy trestní odpovědnosti zde v souladu s doktrínou rozumíme zejména otázky týkající se viny. Důvodů ke zpracování této problematiky je několik. Účastenství je tradičním, složi- tým tématem nauky trestního práva. Komplikovanost problémů spojených s účasten- stvím vyplývá především ze skutečnosti, že pomocí tohoto institutu je trestním právem zapovídáno jednání, které bezprostředně (přímo) nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu. Jednání účastníka je tedy nutné vždy určitým způsobem odvozovat od jednání (spolu)pachatele, jež znaky skutkové podstaty vždy (alespoň z části) napl- ňuje. Obdobně pak lze říci, že v závislosti na konkrétních systémech účastenství, je více či méně odvozována trestní odpovědnost účastníka od trestní odpovědnosti (hlavního) pachatele. Česká nauka podle našeho názoru dosud vyčerpávajícím způsobem neroze- brala základní východiska trestní odpovědnosti za účastenství. Jde např. o zpracování důvodů trestání účastenství a jeho jednotlivých forem, které pak mohou sloužit při in- terpretaci právních norem a jejich aplikaci na konkrétní příklady. Zpracování tohoto problému musí předcházet vymezení pojmu účastenství a jeho zařazení jako institutu v rámci trestního práva. Častým případem je také nesourodé používání kategorie „ak- cesority“ účastenství, která někdy představuje teorii, jež je základem a odůvodněním trestní odpovědnosti účastníka ( teorie akcesority ), někdy vyjadřuje konkrétní závislost trestnosti jednání účastníka na trestnosti jednání hlavního pachatele podle konkrét- ního právního řádu ( míra akcesority ). Práce proto přináší základní rozbor východisek trestní odpovědnosti účastenství, jak se vyvinuly v evropské kontinentální doktríně. Toto zpracování by mělo sloužit jako základ pro detailnější rozbor jednotlivých, již konkrétnějších otázek, jejichž správné řešení není bez pochopení významu účastenské- ho jednání a správného zařazení institutu účastenství v trestním právu možné. Konkrétními praktickými důvody pro zpracování tohoto tématu je, že z hlediska základů trestní odpovědnosti za účastenství, tj. z hlediska řešení otázky viny účastníka na trestném činu, existují v českém právu, a to i po přijetí nového trestního zákoníku [zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále též „tr. zák.“)] některé tradiční problémy a nedořešené otázky, např. otázka odpovědnosti za náhodu a nerovnost při posuzování v zásadě stejně závažných případů (vyplývá z chybně nastaveného systému účastenství jako celku) nebo institut organizátorství, který ve srovnání s vyspělými západoevrop- skými státy představuje naprostou raritu. Nový trestní zákoník se rovněž nijak nevypo- řádal např. s otázkami trestnosti jednání, které představuje provokaci, tedy s hmotně-

23