Sborník č. 52

stranně výhodný jak pro uživatele a provozovatele digitálních služeb, tak pro zastupo- vané nositele práv, mezi kterými především evropští autoři přímo smluvně pověřující své národní ochranné organizace k výkonu majetkových autorských práv, nezůstanou v důsledku případného vzniku nežádoucí a nerovné soutěže o repertoár marginali- zováni ani nepovšimnuti tržní nabídkou digitálního hudebního obsahu, preferující angloamerickou produkci. S ohledem na zásadní význam podmínek centrálního licen- cování online práv pro přístup menšinových repertoárů spravovaných malými a střed- ně velkými kolektivními správci včetně českých na digitální vnitřní trh EU, by bylo potřebné v textu směrnice specifikovat zásadu, podle které bude globální poskytovatel online licencí nakládat s menšinovými repertoáry centrálně nelicencujících správců za stejných podmínek, jaké uplatňuje k vlastnímu repertoáru, bez možnosti svévolně nebo bez výslovného souhlasu pověřujícího správce tyto repertoáry do předmětného rozsahu poskytnuté licence nezahrnout. Zároveň ve směrnici absentuje možnost aktiv- ního poskytování regionálních online licencí malými a středně velkými kolektivními správci pro více území determinovaných jazykovými či kulturními specifiky, při sou- běžném zachování jejich napojení na centrální licencování licenčním poskytovatelem splňujícím k tomu směrnicí předepsaná kritéria. Nutno také podotknout, že směrnicí předvídané oprávnění jednotlivého nositele kolektivně spravovaných práv tyto pro on- line užití na více teritoriích licencovat individuálně, prostřednictvím jiného zvoleného kolektivního správce či dokonce jiné třetí osoby, je v nepřekonatelném rozporu s ex- kluzivním pověřením správce kolektivně práva takového nositele vykonávat. Licenční modely kolektivní správy byly historicky vždy striktně monoteritoriální a korespondovaly s teritoriálně vymezenou působností autorskoprávní ochrany v le- gislativách jednotlivých zemí. Každá osoba kolektivního správce tak poskytovala uži- vatelské licence k celosvětovému repertoáru děl pro území své vlastní působnosti, ať se jednalo o licence udělené televizním a rozhlasovým vysílatelům, provozovatelům ve- řejných hudebních produkcí, či pořizovatelům záznamů hudebních děl na zvukových nosičích pro obchodní účely. Pro zachování rovnováhy zájmů a očekávání uživatelské- ho prostředí na straně jedné a kreativní autorské obce definované žánrovým umělec- kým obsahem a nikoli investičními hledisky na straně druhé, je zachování teritoriality autorského práva a potažmo i kolektivní správy nevyhnutné. Naléhavost této potřeby se obzvláště projevuje v dnešní situaci právně nereflektovaných změn technologické- ho určení na internet či jiné formy dálkového přenosu dat vázaných uživatelských aplikací, které nejsou automaticky zárukou stimulace autorské tvorby, ani jediným možným předpokladem pro svobodný přístup uživatelské veřejnosti k jejím výsledkům v podobě zejména autorskoprávně chráněných děl, tvořících nezaměnitelný repertoár jednotlivého kolektivního správce. Takovéto územní definování působnosti jednotlivých subjektů kolektivní správy bylo a stále je velmi žádoucí i z praktických hledisek, neboť každý kolektivní správce zastává v členské zemi EU nejlepší pozici a disponuje potřebným materiálním i perso- nálním zázemím pro to, aby s péčí řádného hospodáře, odborně, znalý specifik a pre-

94