128 / 220
126
uprchlíků,
257
by tyto osoby neměly prakticky žádnou ochranu. Neměly by totiž ani
státní příslušnost, ani by nebylo možné je považovat za uprchlíky.
258
b) Pobřežní vody a přilehlá pásma
Dalším aspektem, který s sebou případný zánik státu nacházejícího se na „potápějí-
cích“ se ostrovech nese, je otázka mořského práva a využití vnitřních vod a mořských
pásem tohoto státu. Jednoduše řečeno, jaký bude osud vod, které dosud podléhaly
moci zanikajícího státu, pokud již skutečně zanikl? Bylo by zbytečné tuto otázku řešit,
pokud by na ni existovala jednoduchá odpověď – tedy, že se stanou volným mořem,
případně nabudou nového režimu v závislosti na blízkosti k jinému nadále existující-
mu státu. Takto jednoznačná však odpověď není.
Rozsah pobřežních vod a námořních zón se určuje vzdálenostmi stanovenými v Úmluvě
o mořském právu,
259
které se ať už přímo či nepřímo stanovují od tzv. základní linie. Ta
je definována v článku 5 Úmluvy linií „
největšího odlivu podél pobřeží, jak je zakreslena
na námořních mapách velkého měřítka, které jsou úředně uznány pobřežním státem
“.
260
Pokud však dojde v důsledku zvyšování hladin oceánů k posunu fyzické pozice těchto
základních linií, zůstává otázkou, zda se spolu s nimi posunou i samotné vnější hra-
nice pobřežních vod a námořních zón. A pokud bude území ostrovního státu zcela
zatopeno, další otázkou je, zda pobřežní vody a případná jim přilehlá pásma ztratí svůj
dosavadní právní status či nikoliv.
Ve prospěch argumentu, že v případě nezatopení celého ostrova ale pouze zmenšení
jeho území stoupající hladinou, zůstanou vnější hranice pobřežních vod a přilehlých
pásem na stejné pozici jako před vzestupem hladiny, je skutečnost, že článek 5 Úmluvy
hovoří o základních liniích a na ně navazujících hranicích tak, jak jsou úředně uznány
pobřežním státem. Pokud by se tedy fyzicky základní linie změnila, ale stát nové mapy
odmítl oficiálně uznat, nic by se právně nezměnilo. Dalším argumentem ve prospěch
neměnnosti je článek 76 odst. 9 Úmluvy, který stanoví
trvalý
popis vnější hranice kon-
tinentálního šelfu
261
a článek 7 odst. 2 Úmluvy. U ostatních vnějších hranic to však už
úmluva takto explicitně nestanoví.
Zdá se tedy, že bez dalšího bližšího popisu, který by se vymykal tematickému okru-
hu práce, nejzajímavější a právně nejstabilnější i přes případné zatopení ostrovů je
s ohledem na článek 76 odst. 9 Úmluvy vymezení kontinentálního šelfu. Ten by zá-
roveň zanikajícímu státu umožnil získávání finančních prostředků na další fungování
257
Úmluva o právním postavení uprchlíků (sjednaná dne 28. července 1951, platná ode dne 22. dubna
1954) 189 UNTS 137.
258
Institut environmentálního uprchlíka je v současném mezinárodním právu kontroverzní a většinově
odmítaný.
259
Úmluva o mořském právu (sjednaná dne 10. prosince 1982, platná ode dne 16. listopadu 1994) 1833
UNTS 3.
260
Ibid
, [čl. 5].
261
Tedy trvalý zřejmě i bez ohledu na zánik či posun základních linií, od nichž se vnější hranice určuje.