Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

potřeby jsou v podstatě preventivní – zajistit, aby politické vakuum ne- příznivě neovlivnilo Ugandu, aby se zabránilo útokům z „genocidních prvků“, schopnost ochránit Ugandu před nezodpovědnými hrozbami invaze, „odepřít Súdánu příležitost používat území DRK k destabiliza- ci Ugandy“. Pouze jeden z uvedených cílů se týká reakce na jednání, ke kterému již došlo – neutralizace „ugandských disidentských skupin, které dostaly pomoc od vlády DRK a Súdánu“. 144. Uganda spoléhající se na výše uvedený dokument, trvala na tom, že po 11. září 1998 UPDF jednala v sebeobraně v reakci na útoky, ke kterým již došlo. Soudní dvůr zjistil, že vojenské operace proběhlé v srpnu v Beni, Bunii a Watse a 1. září v Kisangani nelze klasifikovat jako operace, ke kterým byl ze strany Demokratické republiky Kongo dán souhlas, a jejich legalita tak stojí nebo padá s odkazem na sebeobranu, tak jak je uvedeno v článku 51 Charty. 145. Soud nejprve poznamenává, že v srpnu a začátkem září 1998 Uganda neohlásila Radě bezpečnosti existenci skutečností, které by dle jejího názoru vyžadovaly, aby jednala v sebeobraně. 146. Dále je třeba poznamenat, že zatímco Uganda tvrdila, že jed- nala v sebeobraně, tak nikdy netvrdila, že by byla vystavena ozbroje- nému útoku ze strany ozbrojených sil Demokratické republiky Kongo. „Ozbrojené útoky“, na které bylo odkazováno, pocházely spíše ze strany ADF. Soudní dvůr výše (body 131–135) shledal, že neexistuje dostateč- ný důkaz o přímé nebo nepřímé účasti vlády DRK na těchto útocích. Útoky nepocházely od ozbrojených skupin nebo nepravidelných jedno- tek vyslaných DRK nebo jménem DRK ve smyslu čl. 3 písm. g) rezoluce Valného shromáždění 3314 (XXIX) o definici agrese ze dne 14. prosin- ce 1974. Soud má za to, že pokud jde o důkazy, které jsou mu předloženy, tak i když by série těchto odsouzeníhodných útoků mohla být považová- na za povahově kumulativní, zůstaly DRK stále nepřičitatelné. 147. Ze všech těchto důvodů Soudní dvůr konstatuje, že neexistovaly právní a faktické okolnosti pro uplatnění práva na sebeobranu Ugandy proti DRK. Soudní dvůr tedy nemusí odpovídat na tvrzení stran ohled- ně toho, zda a za jakých podmínek současné mezinárodní právo stanoví právo na sebeobranu proti rozsáhlým útokům nepravidelných sil. Stejně tak vzhledem k tomu, že za okolností projednávané věci neexistují před-

167