Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

písemné vyjádření, platí jen pro některé účastníky tohoto mezinárodního spo- lečenství států. Klade se tedy nutně otázka, a co státy, které stojí mimo, tj. na kodifikační úmluvě se nepodílejí či zatím nepodílejí? Také obecně platí (jak výše už naznačeno), že žádná z existujících kodifikačním úmluv nemá univer- sální platnost, tedy že by ji přijaly všechny existující státy. Výše položená otázka je o to závažnější, že obsah současného obecného meziná- rodního práva charakterizuje přítomnost kogentních pravidel, což minulé tzv. tradiční obecně platné právo neobsahovalo. Od tehdejšího tradičního obecného mezinárodního práva bylo možné se odchýlit, tedy v daném vztahu je neaplikovat vůbec, anebo dát naopak přednost úpravě jiné a obsahově odlišné. Toto tradiční obecné mezinárodní právo bylo tedy v plném rozsahu dispozitivní povahy. Naproti tomu současná kogentní obecně platná pravidla musí státy aplikovat za všech okolností, a tudíž se ve vzájemném vztahu od nich nesmějí odchýlit, derogovat jejich působnost. Po prvé to výslovně konstatovala Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969), ve svém čl. 53, 1 čímž v důsledku toho se také v nauce plně vžilo označení tohoto dnešního obecného mezinárodního práva obyčejo- Kodifikace obecného obyčejového práva se neomezuje pouze na vtělení či inkorporování existujícího nepsaného práva v normy psané. Při této příležitos- ti totiž také dochází k logickému uspořádání či utřídění pravidel v jeden nor- mativní celek, jež pak celé kodifikované dílo charakterizuje. A právě při této snaze tvůrci kodifikační smluvní předlohy narážejí na tzv. bílá místa (lacunae) , jež pak zdůvodněně vyplňují návrhy nových pravidel, která ovšem obsah dosa- vadní obyčejové úpravy obohacují a rozvíjejí, jdou totiž nad její dosavadní obsahový rámec, a proto je též označujeme termínem rozvojová pravidla (rules for the next). Jen tehdy a tam, kdy se tvůrci kodifikační úmluvy neshodnou na formulaci rozvojového pravidla, dál se aplikuje příslušné obyčejové pravidlo (avšak též obsahově změněné, viz níže), kterýžto odkaz na tuto nepsanou práv- ní formu obsahuje každá kodifikační úmluva. Pojem kodifikace a rozvoj mezinárodního práva se objevuje společně již v článku 13 odst. 1 Charty OSN, podle kterého „Valné shromáždění dává pod- 1 Vienna Convention on the Law ofTreaties (1969) , Art. 53: “A tresty is void if (…) it conflicts with a peremptory norm of general international law. For the purposes of the present Convention, a peremptory norm of general international law (jus cogens) is a norm accepted and recognized by the international community of States as a whole as a norm from which no derogation is permitted (…).” vého za právní řád mezinárodní (international legal order). 2. Vzájemná vazba rozvoje mezinárodního práva na jeho kodifikaci

8