Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

Stejně tak se bude považovat za chování státu podle mezinárodního práva jed- nání orgánu, který byl propůjčen státu jiným státem, pokud tento orgán jednal při dílčím výkonu vládní moci státu, k jehož dispozici byl poskytnut (čl. 6). Může jít např. o konzulární úředníky, soudce, policejní nebo záchrannou jednotku. Rovněž se ustáleně považuje − přinejmenším od arbitrážního nálezu ve věci Caire (1929) 2 − za chování státu jednání orgánu státu nebo osoby či entity oprávněné k výkonu určitých prvků vládní moci, pokud tento orgán, osoba nebo entita jedná v tomto postavení, i když překročí svou pravomoc nebo jedná v rozporu se služebními příkazy (jednání ultra vires ). I když se obecně státu nepřičítá chování soukromých osob, někdy může být odpovědnost státu vyvolána i chováním osob, které na první pohled vystupují jako osoby soukromé. Jestliže osoba nebo skupina osob ve skutečnosti jedná na základě pokynu, nařízení nebo je pod kontrolou státu při provádění chování, považuje se takové chování za chování státu (čl. 8). Může také dojít k situaci, kdy za výjimečné situace (revoluce, ozbrojený kon- flikt nebo přírodní katastrofa) nefungují oficiální státní orgány a výkonu státní moci ujímají skupiny osob, které jednají jako orgány de facto . Potom se pro účely odpovědnosti za chování státu považuje také chování osoby nebo skupiny osob, jestliže fakticky vykonávají část vládní moci za nepřítomnosti oficiálních orgánů a za okolností, které vyžadují výkon těchto dílčích prvků vládní moci (čl. 9). Poměrně složitá situace může nastat v případě povstání. V tomto případě platí, že jednání povstaleckého hnutí, které se stane novou vládou státu, bude považováno za chování tohoto státu. Jednání povstaleckého či jiného hnutí, které uspěje při vytvoření nového státu na části území dříve existujícího státu nebo na území pod jeho správou, bude považováno za chování nového státu. (čl. 10) Z toho vyplývá, že v opačném případě (je-li povstání poraženo) se chování poraženého hnutí státu nepřičítá. To však nijak nebrání tomu, aby se státu přičítalo jakékoli chování, i když souvisí s dotyčným hnutím, které má být posuzováno jako chování státu z některého jiného titulu (chování jeho vlastních orgánů či osob jednajících v jeho zájmu). Konečně ještě připadá v úvahu další způsob přičtení chování státu. Jednání, které se jinak státu nepřičítá, se nicméně považuje za chování tohoto státu podle mezinárodního práva, pokud a do té míry, v jaké stát uznal a přijal dané chování za své vlastní (čl. 11). Tak tomu bylo např. v případu diplomatického a konzulárního personálu USA v Teheránu. 3

2 Viz UNRIAA, vol. V, s. 531. 3 United States Diplomatic and Consular Staff in Teheran, ICJ Report 1980 , s. 35, § 74.

105