Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

Jako prozatímní opatření k zachování práv nutno též kvalifikovat tzv. váleč- né represálie (les représailles en temps de guerre, war reprisals , belligerent reprisals) , uplatňované v průběhu válečného střetu proti porušiteli norem mezinárodního práva válečného (jus in bello) . Funkčním smyslem tzv. válečných represálií je tedy jen zastavení protiprávního chování válečné protistrany (cessation) . Uplatnění protiopatření (represálií) je tudíž subjektivním právem takto donucujícího státu, 41 čemuž v korelaci odpovídá i pojmová povinnost donuco- vaného se proti němu vedeným protiopatřením podvolit a neklást jim odpor, jako tomu bylo dříve tzv. kontra-represáliemi. To ovšem také za předpokladu nespornosti spáchaného protiprávního chování, což však téměř vždy (potenci- ální) delikvent popírá a ódium porušitele práva odmítá. Proto nelze k proti- opatřením přistoupit, pokud řešení takového sporu trvá, a to před objektivním orgánem (third party procedure, instance tierce) s pravomocí přijímat závazná rozhodnutí − nálezy či rozsudky. Jestliže by ale už uplatnění daných proti- opatření probíhalo, pak je nutno je zastavit v případě, že jejich adresát projeví ochotu na dané řešení sporu přistoupit, a za tím účelem došlo ke sjednání příslušné smlouvy − kompromisu . Jestliže by ale (domnělý) delikvent jednak popíral, že protiprávní čin spáchal, jednak by navíc odmítal přistoupit na smír- né řešení daného sporu, pak je ovšem vedení protiopatření zcela legální. 9. Náležitosti legálně uplatněných protiopatření Legálním je uplatnění pojednávaných protiopatření (represálií) ovšem také při splnění dalších náležitostí , jež současné obecné mezinárodní právo rovněž stanoví. Jejich případné nerespektování činí daná protiopatření protiprávními, jsou pak sama deliktem, na nějž se znovu váže automaticky nastupující odpovědnostní právní následek. Všechny řečené náležitosti legálního uplatňování protiopatření jsou však výrazem až současnosti , charakterizované přítomností kogentních pra- videl v obsahu obecně platného práva, a lze je vyjádřit společným jmenovatelem (common denominator) , jímž je klíčový požadavek proporcionality . 42 41 Srov. arbitrážní nález z 9.12.1978 ve sporu mezi Spojenými státy a Francií ve věci L’affaire concernant l’Accord relatif aux services aériens du 27 mars 1946 , text RSA , vol. XVIII, 1978, p. 483: „En présence d’une situation qui comporte (...) la violation d’une obligation internationale (...) (l’ Etat qui en est victime) a le droit ( sic ) (...) de faire respecter son droit par des ,contre-mesures‘.“ Při porovnání s anglickou verzí, ibidem , p. 443: „(...) is entitled (...) to affirm its rights through ,counter-measures‘.“ Vzhledem k tomu, že judikátů týkajících se protiopatření je poskrovnu, je užitečné na tomto místě i připomenout, že se jednalo o uplatnění dvoustranné Dohody o leteckých službách mezi Spojenými státy a Francií ( Air Services Agreement , 1946 , ILR , vol. 54, 1979, p. 338) a členy rozhodčího soudu byli P. Reuter (Francie), T. Ehrlich (USA) a předsedou W. Riphagen (Nizozemí), pozdější zvláštní zpravodaj pro otázku odpovědnosti státu v Komisi MP . 42 Tento požadavek v tradičním mezinárodním právu původně nebyl obsažen, tehdejší represálie se poklá- daly za legitimní (tedy nikoliv legální), i když byly neúměrné.

124