Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

Obecný požadavek (princip) úměrnosti či proporcionality, vyžadující pomě- řitelnost dopadu daných protiopatření s újmou způsobenou předchozím delik- tem, nelze však chápat jen kvantitativně − vystačí zpravidla jen u recipročních protiopatření, jimiž dochází k neplnění téhož závazku −, ale i kvalitativně, a to z pohledu (předmětným pravidlem) ochraňovaného zájmu i závažností jeho porušení, 43 což se také liší případ od případu. Zejména též se princip úměr- nosti promítá do případně uplatněných protiopatření, jimiž by se reagovalo na porušení kogentních pravidel, jak následně uvedeno. Tak nemůže nedbat kogentní normativity ani poškozený stát, který by indi- viduálně (individual measures) přistoupil k použití adekvátních protiopatření (represálií) jako reakci na porušení pravidla juris cogentis o zákazu uchylování se k síle, tedy by přistoupil k protiopatřením ozbrojeným. Vyjdeme-li z toho, že každý ze států mezinárodního společenství může řečeným donucením pouze vynucovat nápravu toho, co jemu samotnému bylo způsobeno porušením urči- tého kogentního pravidla (újma buď hmotná nebo nehmotná, ale též rozdílná co do rozsahu), vyplývá z toho zcela logicky, že daná protiopatření (represálie) už pojmově nemohou spočívat v jednání, jež by nebylo v souladu s obsahem závaz- ků juris cogentis . To proto, že by tu došlo ke zřejmé neúměrnosti, vzhledem k důsledkům erga omnes z toho vyplývajících. Postihly by totiž i státy třetí − zde všechny státy mezinárodního společenství −, které ale také byly poškozeny původním porušitelem dané kogentní normy, proti němuž by teď individuálně uplatňovaná protiopatření směřovala, jakkoli ze strany přímé oběti agrese. Proto jsou podle současného obecného mezinárodního práva, vedle kogent- ního zákazu uchylování se k ozbrojené síle, stejně zakázány veškeré ozbrojené represálie (forcible reprisals, forcible countermeasures) , a také jakékoli svépomoc- né donucovací jednání z titulu protiopatření, které by se neslučovalo s obsahem kogentních pravidel mezinárodního práva. Byť by i toto donucení směřovalo proti státu, který se sám svým protiprávní chováním předtím dopustil porušení kogentního pravidla a tím způsobil újmu nejen teď aktuálně donucujícímu státu, ale − pojmově − všem státům mezinárodního společenství. Týká se to i tzv. válečných represálií (war reprisals, belligerent reprisals) , uplatňovaných v prů- běhu válečného střetu proti porušiteli norem mezinárodního práva válečného (jus in bello). Jakkoli funkčním smyslem řečených válečných represálií je − v průběhu již probíhajícího ozbro- jeného boje − jen zastavení protiprávního chování válečné protistrany (cessation) , nesmějí se 43 Srov. Report of the International Law Commission , Fifty-third session , 2001, A/56/10, p. 344, para. 6: „(...) proportionality must be assessed taking into account not only the purely ,quantitative‘ element of the injury suffered, but also ,qualitative‘ factors such as the importance of the interest protected by the rule infringed and the seriousness of the breach.“

125