Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

ani tyto donucovací prostředky v ničem dotýkat kogentně normované úpravy válečného práva humanitárního, mohou tudíž jen nerespektovat jeho pravidla dispozitivní, případně i pravidla smluvně stanovená, též během daného ozbrojeného střetu (tzv. kartelové dohody). Typickým dispozitivním pravidlem humanitárního válečného práva je − čl. 50 a násl.- III. Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci (1949), podle něhož mohou být zajatci pracovně zařazeni (např. v zemědělství) a dostávat spravedlivou mzdu ( to be paid a fair working rate ); v případě újmy, mohou pak žádat svůj domovský stát o kompenzaci (they are to be entitled to compensation from their home State). To ovšem neznamená, že pro popsaný striktní příkaz, nelze dodržování kogentních pravidel vůbec vynucovat, pouze je nelze vynucovat individuál- ními protiopatřeními (individual measures of forcible self-help) , jež by svým obsahem též byla v rozporu s kogentními příkazy obecného mezinárodního práva. Z toho pak vyplývá, že k individuálnímu vynucení respektu kogentních norem lze v plném rozsahu využít jen sféru obecně platné úpravy juris disposi- tivi a také normativity smluvní povahy. Značí to, že každý stát, pociťující poško- zení v důsledku porušení kogentního pravidla, tj. pravidla základního významu pro mezinárodní společenství (essential for the protection of fundamental interests of the international community), a to porušení ze strany státu jiného, má napříště v reakci z titulu protiopatření k použití jen nerespektování mezinárodních závaz- ků, vyplývajících z obecně platných pravidel dispozitivní povahy a také pravidel smluvně založených. Protiopatření či represálie ekonomické povahy jsou tu pří- kladem zcela nesporným. K dispozici je tu ovšem i institut retorze, který nadále zůstává kategorií mimoprávní povahy, tedy institutem mezinárodním právem vůbec neupravovaným. Stejně jako v minulosti, tedy i nyní uplatnění retorze, byť působí donucujícím způsobem, nepřináší s sebou žádný zásah do (meziná- rodním právem) chráněných subjektivních práv donucovaného státu. Jelikož porušením kogentní normy je pojmově dotčen každý stát meziná- rodního společenství − při výše uvedeném zákazu individuálních ozbrojených represálií, a to též v zájmu případné mocenské nezpůsobilosti toho státu, který by se k nim uchýlil −, je pak jen logické, že jejich společné donucovací vystoupení vůči danému porušiteli jako kolektivní protiopatření musí také společně prová- dět všechny takto dotčené státy, a to cestou Spojených národů . Přijetím Charty pověřily totiž Radu bezpečnosti , aby jednala jejich jménem (čl. 24), tedy jmé- nem celého tohoto − takto smlouvou vytvořeného − mezinárodního společen- ství. 44 Rada tak činí přímo (čl. 42) nebo prostřednictvím oblastní organizace 44 Termínem international community as a whole, la communauté internationale tout entière se obvykle vyjadřuje jen společenství existujících států, jež ovšem jako takové nemůže být subjektem mezinárodního práva. Avšak toto společenství států zorganizované příslušnou smlouvou (Chartou OSN) v jeden celek, tj. ve Spojené národy, takovou subjektivitu má, a to právě jakožto mezinárodní organizace.

126