Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

(Trust Fund to Assist States in the Settlement through ICJ) , který od 1. 11. 1989 vede Generální tajemník OSN. Podpořily je v tomto směru i události, k nimž došlo v 90. létech v Evropě (rozpad Jugoslávie), kde se zrodila koncepce „práva na svébytnost kulturní“ (identité culturelle) . Srov. Dupuy P.-M.: Droit international public , 7 e éd., Dalloz, Paris, 2004, p. 139: „Le droit à l’indépendance resterait l’apanage des peuples soumis à domination coloniale, cependant que les peuples minoritaires se verraient reconnaître le droit à l’identité culturelles (…).“ Současná „tahanice“ kolem statusu Kosova je v mnohém toho důkazem. K odlišení od výše uvedených pravidel juris cogentis jsou pak pravidla s nede- rogovatelným či mandatorním statusem (rules of non-derogable status, mandatory rules, règles indérogeables) , jakkoli se v obecném mezinárodním právu vyskytují jen ojediněle; častěji se týkají smluvněprávní problematiky, viz níže. Od situace, kdy inter partes derogace působnosti kogentního pravidla je práv- ně nepřípustná, též ve smyslu čl. 53 Vídeňské úmluvy (1969), nutno oddělit ty případy, kdy řečená derogace je věcně (logicky) nemožná , neboť v tomto případě by došlo k derogaci samotné platnosti daného pravidla a tím k jeho (faktické) likvidaci. Tak zcela zřejmý důsledek by to mělo na obecně platné pravidlo pacta sunt servanda, jehož derogováním − jeho působnosti − by totiž vzešel věcně nelogický opak, a to pacta non sunt servanda . Z důvodů věcné (logické) nemožnosti nelze např. též derogovat institut diplo- matické nedotknutelnosti, tedy ten obsah (rozsah) imunit a výsad − poskytova- ných obecnýmmezinárodním právem −, který je nezbytný k tomu, aby cizí orgá- ny své poslání mohly v přijímajícím státě vůbec vykonávat. Kdybychom však kvalifikovali, že je to důsledkem kogentní povahy řečené nedotknutelnosti, pak by ovšem nebylo ani možné − jak už bylo řečeno − provádět některá ustanovení příslušné úpravy v omezeném rozsahu na základě reciprocity, jak výslovně při- pouští čl. 47 příslušné úmluvy o diplomatických stycích (1961); 57 současně jsou tím dány i věcné limity, jež řečená derogace podle čl. 47 už nesmí přestoupit. 58 Ježto jde o situaci, kdy je případná derogace působnosti věcně (logicky) nemožná, má to ovšem též vliv potud, že nerespektování takovéhoto pravi- dla z titulu donucovacích protiopatření nepřichází v úvahu, či řečeno jinými slovy: nelze nerespektovat diplomatickou nedotknutelnost z titulu donucení 57 Vienna Convention on Diplomatic Relations (1961), Art. 47 (2): “(…) discrimination shall not be regarded as taking place (…) [w]here the receiving State applies any of the provisions of the present Convention rest- rictively because of a restrictive application of that provision to its mission in the sending State.” V podstatě shodně zní i čl. 72, odst. 2 konzulárního protějšku, Vienna Convention on Consular Relations (1963). 58 Z povahy věci plyne, že při předmětné derogaci především půjde o fiskální a celní výhody diplomatických (konzulárních) misí. Na druhé straně ale už nepřichází v úvahu zkrácení (restrictive application) např. trestní imunity, ježto tím by už bylo ohroženo působení těchto orgánů v přijímajícím státě.

134