Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

Zákaz udržování kolonialismu je už běžně dodržován, zákaz uchylování se k síle má jako jediný z kogentních zákazů i ustálenu strukturu právních následků jeho porušení (srov. výše), zákaz značného znečištění životního pro- středí zatím pro nedostatečnou stabilizaci nefunguje; 56 Komise MP pak ve svém konečném znění Návrhu článků o odpovědnosti států od řečené představy upustila. Do popředí pozornosti se však dere vynucování kogentního zákazu závažného porušování mezinárodní ochrany lidských práv, a to nejen v Evropě, a proto byly specifické právní následky porušení tohoto jus cogens také probrá- ny na příslušném jiném místě (ozbrojená opatření k vynucení ochrany lidských práv, srov. výše). Zákaz udržování kolonialismu byl původně pojat šeřeji, a to: Art. 19 (3 b ) − “[A] serious breach of an international obligation (…) for safeguarding the right of self-determination of peoples, such as that prohibiting the establishment or maintenance by force of colonial domination.” Aby se postulát (princip) sebeurčení národů, opakovaně též deklarovaný rezolucemi Valného shromáždění (zejm. též GA Res. 2625/XXV, 24. 10. 1970), rozšířil i mimo sféru tzv. dekolonizace (free from external domination) , tomu zabránily samy státy , které v 60. létech (20. stol.) z proce- su dekolonizace vzešly (post-colonial States) . Signálem k tomu bylo úsilí separatistického hnutí kmene (národnosti) Ibo − počtem cca 10 milionů − o vyhlášení samostatné republiky Biafra ve východní části Nigérie (1967), jež však v občanské válce ústřední vláda Nigérie (119 mil. obyv.) v r. 1970 krvavě potlačila jako violent disintegration of the state ; přes 1 milion obětí, též v důsled- ku hladomoru. Zejména nepřipouštěly, aby docházelo ke změně jejich hranic, jež „zdědily“ (uti possidetis juris) z doby kolonialismu, které ale v mnohém nerespektovaly územní celistvost toho kterého kmene či národnosti (ethnic and linguistic groups). Pokusy o jejich revizi buď přímo potlačovaly v mnohaletých občanských válkách (Katanga, Dem. Republic of the Congo, 1960- 1963), ba trvajících více desetiletí (jižní Súdán, 1963-2004), jíž ukončila až Comprehensive Peace Agreement between the Government of Sudan and the Sudan People’s Liberation Movement /Army (SPLM/A), sjednaná 9. 1. 2005 v Nairobi (Kenja, Kenya), viz SC Res .1590 (2005), 24. 3. 2005. Anebo se v dané otázce obracely na objektivní orgány řešení sporů, zpravidla ale až po ozbroje- ném pohraničním konfliktu, např. L’affaire du différend frontalier , Burkina Faso (Haute-Volta) v . Mali, Arrêt du 22 décembre 1986, CIJ Recueil 1986, p. 565. Nebo případ Land and maritime boundary between Cameroon and Nigeria , jejž provází nepřátelství mezi Kamerunem a Nigerií, které vzplanulo již v r. 1994, a bylo řešeno i Radou bezpečnosti OSN. Kamerun žádal MSD, aby s konečností (causu posuzoval již v r. 1998 a 1999) určil hranice mezi oběma zeměmi (asked to specify definitely the frontier of the two states from Lake Chad to the Atlantic Ocean) ; viz Arrêt du 10 octobre 2002, L’affaire des frontières terrestres et maritimes (Cameroun v. Nigeria). Poslední z řady hraničních sporů řešených před MSD je rozsudek in re Benin v. Niger z 12. 7. 2005. Pro krytí výdajů při řešení svých hraničních sporů zejména africké státy v hojné míře využívají fondu 56 Jako porušení kogentního zákazu nebyla označena havárie v Černobylu (Chernobyl disaster) v r. 1986, ani v Perském zálivu počátkem 90. let, kdy Irák zapálil ropná pole, nebylo dále uplatněno vůči Rumunsku pro otrávení řek kyanidem v r. 2000, MSD odmítl stanovisko Maďarska, které svými domněle eko- logickými argumenty juris cogentis zdůvodňovalo neplatnost smlouvy o výstavbě přehrady Gabčikovo- Nagymaros; srov. Gabčíkovo-Nagymaros Project Case (25. 9. 1997), ICJ Reports 1997, p. 7.

133