Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

závazným pro tu ½ členů mezinárodního společenství států, jež (zatím) není formálně právním účastníkem výše řečené úmluvy. Kodifikační úmluva tedy nenahrazuje obyčej , ten ve své obecné platnosti trvá dál, v každém případě pro onu výše uvedenou ½ členů mezinárodního spole- čenství u Vídeňské úmluvy o smluvním právu (1969), avšak též ve výkladovém znění řečené úmluvy. Tento výklad je pro účastnické státy předmětné úmluvy závazný právě tím, že se této úmluvy účastní ( parties ), pro neúčastnické stá- ty tudíž tento − řečenou úmluvou podaný − výklad závazný není, je jimi ale respektován jako jeho obyčejoprávní ekvivalent ( accompanying customary law ), a to v příslušném znění dané kodifikační úmluvy. Nelze tudíž přijmout tvrzení (viz níže), že v současnosti je už obyčejové obecně platné právo nahrazeno smluvními ustanoveními kodifikačních úmluv. Je ovšem pravda, že se toto obyčejové obecně platné právo mění právě kodifi- kačními úmluvami, vždy ale jde jen o jeho obsah, nikoliv jeho právní formu, ta nadále jako obyčejová právní forma pokračuje ve svém trvání. Protipólem je pak kodifikační úmluva neúspěšná . V každém případě si o toto kvalifikování říká ta kodifikační úmluva, která ani po mnohých létech nezíska- la potřebný počet ratifikací nezbytných pro její vstup v platnost. Zde takovým příkladem je Vídeňská úmluva o sukcesi států ve vztahu ke státnímu majetku, archivům a dluhům ( Vienna Convention on Succession of States in Respect of State Property, Archives and Debts 8. 4. 1983). Po více jak dvaceti létech získala toto úmluva k r. 2006 jen 7 ratifikací (do tohoto počtu se neřadí žádný z význam- ných států), přičemž sama úmluva − ve svém čl. 50 − pro vstup v platnost pře- depisuje pouze 15 ratifikací; pro srovnání: u Vídeňské úmluvy o smluvním právu (1969) je požadováno 35 ratifikací. Znamená to tedy, že se aplikuje původní obecně platná obyčejová normativita, avšak též inter partes derogovatelná ve své působnosti, takže státy ve vzájemném vztahu mohou přijmout i úpravu odlišnou. 6 Tato původně platná právní úprava je − jakožto nepsaná − ovšem pouze ve výkladu nezávazném . 5. Nezávazný výklad obyčejového obecně platného práva Přední místo při nezávazném výkladu nepsaného obecně platného meziná- rodního práva by mělo patřit judikatuře, tj. nálezům mezinárodních arbitráží a rozsudkům mezinárodních soudů. Vzhledem k tomu, že jde o instituce řeše- ní sporů, které vynášejí závazné závěry (na základě tam dosaženého kompro-

6 Tak se stalo i při dělení majetku býv. ČSFR, kdy byla vzata v potaz úprava obsažená v úmluvě z r. 1983, viz zákon č. 541/1992 Sb.

12