Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

misu), týká se řečená závaznost jen sporných stran (nikoliv tedy jiných, tj. třetích států), nadto tato závaznost provází jen enunciát a nikoliv jeho zdů- vodnění. Jelikož tyto tzv. objektivní orgány běžně nejprve uplatňují příslušnou smlouvu (viz např. čl. 38 Statutu MSD), případně tím též podávají její výklad, může také jít o smlouvu derogující působnost jinak aplikovatelného obyčejo- vého obecně platného pravidla dispozitivní povahy; 7 případy derogování se ovšem zpravidla netýkají těch smluv, jimiž dotud trvající volnostní sféra byla teprve takto (smluvně) normována. Za těchto okolností pak soud koneckonců nemá proč by se k existenci či neexistenci samotného obecně platného pravidla vyjadřoval. Tím se také téměř na minimum omezují případy, kdy judikáty mezinárodních objektivních orgánů mají příležitost podávat důkazy o obsahu existujícího obecně platného obyčejového mezinárodního práva. Mezi řečené minimum patří i případ judikátu MSD z 9.4.1949 ve věci Korfské úžiny, spor mezi Velkou Británií a Albánií; L’affaire du détroit de Corfou , fond ( merits ), CIJ Recueil , 1949, p. 28. Soud tu došel ke konstatování, že za poškození britských válečných lodí (explozí nastražených min) odpovídá Albánie. Ta totiž intenzivně sledovala dění v úžině, takže provedené zaminování nemohla nezpozorovat ( the laying of the minefield could not have been accomplished without the knowledge of Albania ), čímž jí též vznikla povinnost informovat a tím varovat všechny potenciální uživatele úžiny, že je narušena svoboda proplutí ( the freedom of maritime communication ). MSD tak podal důkaz o obecně normované povinnosti pobřežního státu informovat jiné o narušení svobody plavby přilehlými úžinami. I tak ale požívá judikatura jak u praxe, tak též u nauky plné vážnosti, a to včetně judikatury vnitrostátní, pokud se věcně dotýká obecně platného práva obyčejového, tedy případu, kdy je jeho obsah do vnitrostátního práva převeden, je jím tudíž − podle příslušným ústavních předpisů − recipován. Jsou dokonce případy, kdy daný judikát, je zejména též praxí pokládán za precedent mají- cí rozhodný vliv na formování nové obyčejoprávní normy obecné platnosti. 8 Naproti tomu jsou ale i případy, které prokazují, že nikoliv každý judikát je důkazem o již existujícím právu, zejména též obecně platném. 7 Právě to bylo v nauce pochopeno i tak, že instrument mezinárodní smlouvy zatlačuje význam mezinárod- něprávního obyčeje. Např. Outrata Vl.: Mezinárodní právo veřejné , Orbis, Praha, 1960, na str. 28 uvádí: „Mezinárodněprávní obyčej (...) svým významem (...) ustoupil na druhé místo (...).“ 8 Jde např. o rozsudek MSD z r. 1955 ve věci Nottebohm (ICJ Reports 1955, p. 4), týkající se náležitostí udělení státní příslušnosti cizinci na pouhou jeho žádost, a to bez faktického svazku či připoutání jed- notlivce k danému státu (social fact of attachment) . Soud v dané případě došel k závěru, že mezinárodně je relevantní jen to udělení na žádost, které bude výše řečený požadavek respektovat. Uvedený závěr byl ale někdy naukou kritizován. Tak v Plzni používaný I. Seidl-Hohenveldern (Mezinárodní právo veřejné, 1. české vyd., Codex Bohemia, Praha, 1999), na str. 231 uvádí: „V nelogickém použití pravidel vytvo- řených pro dvojí státní občany odepřel MSD Lichtenštejnsku v případě Nottebohm právo chránit zájmy lichtenštejnského státního příslušníka Nottebohma v zahraničí (...).Tento rozsudek odporuje mezinárod- nímu obyčejovému právu.“

13