Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

čujících protiprávnost. 74 Oba výše uvedené Návrhy článků ovšem do této kate- gorie zařadily i instituty, které už byly probrány na jiném místě − sebeobrana a protiopatření −, a to proto, že vhodnost jejich zařazení mezi okolnosti vyluču- jící protiprávnost je nanejvýše problematická. Následně pak budou probrány − vedle vyšší moci a náhodné události − i instituty krajní nouze a tísně, které jsou v řečené kapitole V Návrhu článků v obou verzích rovněž uvedeny. Jak nauka tak i mezinárodněprávní praxe přistupují k případům vyšší moci ( vis major ) a náhodné události jako k obecně přijímaným okolnostem vyluču- jícím protiprávnost chování samotného, čímž je i vyloučena jakákoliv případná odpovědnost za daný čin, ježto tu jsou objektivní důvody osvobozujícího toto chování od protiprávnosti. Nejde tedy o pouhé vyloučení odpovědnosti a tudíž její nenastoupení nebo jen zmírnění či zproštění odpovědnosti státu (mitigation of responsibility) , avšak v tomto případě by nadále šlo o jednání, které jako takové stále zůstává jednáním protiprávním , ale v dané pojmové situaci nevyvo- lávající odpovědnostní právní následky. V obou případech − tj. vyšší moci i náhodné události − stát sice jedná v roz- poru s mezinárodněprávním závazkem, ale proto, že jej k tomu vedou důvody objektivní povahy ; současně však sám nesmí přispět k tomu, že k situaci objek- tivní nemožnosti došlo. 75 V případě vyšší moci těmito důvody je působení přírodních sil (acts of God) , jako jsou přírodní katastrofy a přírodní pohromy všeho druhu, na nichž v kon- krétním případě nemá podíl lidského zavinění, 76 včetně povodní a katastrofál- ního sucha, neumožňujících či znehodnocujících např. dodávky dohodnutých komodit. Naproti tomu v případě náhodné události, jde rovněž o objektivní nemožnost, jež je nepředvídatelná a pro konkrétní stát mimo jeho vliv (kont- rolu), avšak je způsobena lidským faktorem . Sem spadají i situace vyvolané váleč- nými událostmi, 77 ztrátou územní výsosti v důsledku válečné okupace nebo čin- 74 Viz Report of the International Law Commission , Fifty-third session , 2001, A/56/10 , p. 48. 75 Art. 31 − Force majeure et cas fortuit − „(…) si l’Etat en question a contribué à la survenance de la situa- tion d’impossibilité matérielle.“ Srov. ACDI ( YILC ), 1979, vol. II/2, p.159. 76 V dané věci je dosud citován nález britsko-americké arbitrážní komise z r. 1853 − The Enterprise case −, týkající se lodě, které hrozila vysoká pokuta za to, že pro nepřízeň počasí se uchýlila bez povolení do cizí- ho přístavu. “A vessel driven by a stress of weather into a foreign port is not subject to the application of the local law, so as to render the vessel liable to penalties which would be incurred by having voluntarily come within the local jurisdiction.” 77 Nikoliv však ekonomické důsledky takových událostí, jež za nezpůsobilou (chybí zde nexus causarum ) okolnost k vyloučení protiprávnosti z titulu objektivní nemožnosti označil i SDMS v rozsudku z 12. 7. 1929 v cause splácení půjček poskytnutých před válkou Srbsku ze strany Francie. Srov. L’affaire concernant des emprunts serbes, CPJI, Série A , No. 20 , p. 39: „On ne saurait prétendre que la guerre elle-même, quelque grave qu’aient été ses conséquences économiques, ait juridiquement affecté les obligations nées des

140