Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

nosti povstaleckého hnutí, což vše může způsobit objektivní nemožnost plnění mezinárodního závazku vůči jinému − třetímu − státu, případně ani nevědět, že chování státu (takovouto náhodnou událostí dotčeného) řečený závazek nena- plňuje. Státy při uplatňování náhodné události − jako důvodu osvobozujícího jejich chování od protiprávnosti − často se dovolávají toho, že v plném rozsahu jinak splnily závazek prevence , tj. vskutku učinily vše, aby vzniku řečené události zabránily, a tudíž nijak nepřispěly k tomu, že se situace objektivní nemožnosti naplnila. Jestliže k ní ale přesto došlo, pak jsou také naplněny i její předpoklady, že totiž byla neočekávaná, nepředvídatelná a nekontrolovatelná (ad impossibilia nemo obligatur) . 78 Společným rysem obou situací jsou též logické důvody, které jak v přípa- dě vyšší moci, tak i v případě náhodné události vedou k tomu, že příslušný závazek je neaplikovatelný (jeho neplnění tu tedy není protiprávním činem), čímž daný závazek, který ale dál setrvává, se stává závazkem neúčinným, sus- pendovaným. 79 Vyjdeme-li z toho, že každé právní pravidlo, tedy i pravidlo mezinárodněprávní, je normativním výrazem věcných podmínek (společen- ských a příbuzných), které dané pravidlo provázejí jako příslušná hypotéza , a to nejen při jeho zrodu, ale i jeho aplikaci v době, kdy už dané pravidlo existuje, pak změna těchto věcných podmínek (hypotézy), způsobených objektivními okolnostmi − zde vyvolanými vyšší mocí a náhodnou událostí − nijak obsahově neovlivní dispozici daného pravidla. Ta nadále zůstane zachována a obsahově nezměněna, ale změněna je její účinnost či aplikovatelnost, a to po celou dobu působení dané objektivní nemožnosti. Jaká je ale situace té strany, které v důsledku výše popsaného jevu vzešla újma? Mezinárodní praxe, zejména též dřívější, se vyslovovala pro odčinění takto vznik- lé škody (damnum sine injuria) , a to jako požadavku ekvity, 80 vyžadující ze sluš- contrats(...). Les bouleversements économiques provoqués par la guerre n’ont pas libéré l’Etat débiteur, bien qu’ils puissent comporter des considérations d’équité ( sic ) qui, sans doute, seront examinées comme il convient lors des négociations (...).“ 78 A to již od doby americké občanské války, kdy přes kanadské území v r. 1864 pronikla skupina vojáků Konfederace a zpustošila město na severu země. Anglo-americká arbitrážní komise tehdy uvedla: “The raid (...) was by a small body of men, who entered that place from Canada without anything to indicate a hostile purpose (...) such was the secrecy with which this particular affair was planned (...) no care which one nation may reasonably require of another in such cases would have been sufficient to discover it.” 79 Totéž vysvětlení podává i sama Komise MP: „L’obligation dont l’exécution est rendue impossible pour raison de force majeure ou de cas fortuit est une obligation qui subsiste mais qui, en l’espèce, est rendue définitivement ou temporairement inopérante. Aucune violation de cette obligation ne peut se produire dans de telles circonstances.“ Srov. ACDI ( YILC ), 1979, vol. II/2, p.147, § 37. 80 Aequitas est, quae de jure multum remittit. Pro ekvitu se vyslovil i SDMS in re L’affaire concernant des emprunts serbes, CPJI, Série A , No. 20 , doc. cit. supra .

141