Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

spolupracovat s cílem dále rozvinout mezinárodní právo v otázkách odpovědnosti a náhrady škody obětem znečišťování a jiných ekologických škod, jež byly způsobeny činností prováděnou v rámci jurisdikce států, nebo činností prováděnou pod jejich kontrolou v oblastech mimo jejich jurisdikci“. 116 Tento rozdíl je patrný v tom, že zatímco starší deklarace a původní záměr Komise směřovaly k rozvoji pravidel mezinárodního práva a mezinárodní odpo- vědnosti států, nyní přijatý návrh článků spíše odráží zásadu 13 Deklarace z Ria, protože směřuje spíše k harmonizaci vnitrostátního práva s cílem zajistit rychlou a odpovídající kompenzaci obětem přeshraniční škody (Princip 4). Návrh Principů dále obsahuje úpravu (5) následných opatření (response measures) , tj. včasné notifikace a spolupráce při nehodě, (6) mezinárodních a vnitrostátních procesních prostředků nápravy (international and domestic remedies) , které mají být účinné, rychlé a dostupné pro oběti, (7) speciálních mezinárodních režimů, které mají státy zakládat dohodami na globálním, regionálním či bilaterálním základě pro zvláštní kategorie rizikových činností, a (8) vnitrostátní implementace. 17.2 Rozbor klíčových ustanovení návrhu Principů Z toho, co tento návrh upravuje, se ukazují jako nejdůležitější tři okruhy problémů: (1) široká definice škody, zahrnující i samotnou škodu na životním prostředí; (2) navržené řešení „rychlé a odpovídající kompenzace“; a (3) navržené řešení mezinárodních a vnitrostátních procesních prostředků nápravy. Princip 2 (a) definuje škodu jako „značnou škodu (significant damage) způ- sobenou osobám, majetku nebo na životním prostředí“. To znamená, že byť nemusí jít vždy o závažnou škodu, musí být zde být skutečné, objektivně měři- telné škodlivé účinky. Návrh požaduje určitý spodní práh škody, jehož překro- čení je podmínkou pro uplatnění závazků podle návrhu principů, kdežto méně škodlivé dopady jsou považovány za tolerovatelné. Tato hranice však není fixní, nýbrž závisí na okolnostech případu a mění se podle konkrétního místa a doby vzniku škody. Jak známo, citlivost mezinárodního společenství ke znečišťování životního prostředí se neustále mění. 117 Návrh přitom vymezuje škodu velmi široce, protože zahrnuje: „(i) Ztrátu života nebo osobní újmu; 116 UN Doc. A/CONF.48/14; český text viz Potočný M., Ondřej J.: Obecné mezinárodní právo v dokumen- tech , C.H. Beck, Praha, 2000, s. 139. 117 Srov. Report of the ILC (2006), op. cit., s. 123-124.

153