Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

vídají za porušení svých závazků prevence podle mezinárodního práva. Tento návrh se nijak nedotýká odpovědnosti státu za protiprávní chování spočívají- cí v zanedbání prevence. Osmý odstavec uznává význam existujících meziná- rodních dohod upravujících zvláštní kategorie rizikových činností a důležitost uzavírání dalších takových dohod. Konečně v posledním odstavci je vyjádřeno přání přispět k rozvoji mezinárodního práva v této oblasti. Je zřejmé, že návrh představuje pokus o rozvoj mezinárodního práva, niko- liv kodifikaci obyčejového mezinárodního práva. Jak uvádí Komise ve svém komentáři, jejím cílem byla formulace návrhu principů jako koherentního souboru standardů chování a praxe. Nesnažila se identifikovat současný status různých aspektů návrhu v obyčejovém mezinárodním právu. 113 Úvodní principy upravují (1) rozsah svého použití (na přeshraniční škodu způsobenou aktivitami nezakázanými mezinárodním právem, které obsahují riziko způsobení − fyzickými následky − značné škody přesahující hranice) a (2) použité pojmy (škoda, životní prostředí, přeshraniční škoda, riziková činnost a operátor). Princip 3 je zásadní pro výklad celého návrhu principů, neboť definuje dva základní cíle návrhu. Těmi je: (a) zajištění rychlé a odpovídající kompenzace obětem přeshraniční škody; a (b) ochrana životním prostředí v případě přeshra- niční škody, zvláště pokud jde o zmírnění škody na životním prostředí a jeho obnova. Poškozenými mohou být fyzické nebo právnické osoby, ale i státy. V druhém případě jde o škodu na životním prostředí jako takovém. Jedná se zde o rozpracování zásad 13 a 16 Deklarace z Ria (1992) a zása- dy 22 Stockholmské deklarace (1972). Zásada 13 Deklarace z Ria stanoví, že státy musí rozvinout vnitrostátní právo týkající se odpovědnosti a náhrad pro oběti znečišťování a jiné škody na životním prostředí. Státy musí také urych- leně a rozhodnějším způsobem spolupracovat na dalším rozvíjení mezinárod- ního práva týkajícího se odpovědnosti a náhrad za negativní účinky škod na životním prostředí způsobených oblastem mimo jurisdikci těchto států aktivi- tami provozovanými v rámci jejich jurisdikce nebo kontroly. 114 Třebaže zásady obsažené v těchto deklaracích nezakládají právně závazné povinnosti, přesto odrážejí určité tendence v rozvoji mezinárodního práva a praxe států. 115 Zároveň se zde ukazuje určitý posun v důrazu a preferencích oproti zásadě 22 Stockholmské deklarace, podle které „státy mají povinnost 113 Draft principles, in Report of the ILC (2006), op. cit., s. 114, § 13. 114 Text viz Potočný M., Ondřej J.: Obecné mezinárodní právo v dokumentech , C.H. Beck, Praha, 2000, s. 146. 115 Srov. Birnie P. W., Boyle A. E., op. cit., s. 105.

152