Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

mezinárodní spravedlnosti 126 a poté i Komisí pro mezinárodní právo v článcích o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní chování. 127 Ovšem tento standard reparace se váže k mezinárodně protiprávnímu chování, které však není pokryto návrhem principů rozdělení ztrát v případě škody vzešlé z riziko- vých, leč nezakázaných činností. Už z názvu návrhu je zřejmé, že kompenzace ztrát nemusí být vždy rovna plné reparaci. Lze vyjít ze zásad, že náhrada ško- dy by neměla mít punitivní funkci a že oběť může být pouze odškodněna za skutečně utrpěnou ztrátu, ale nemůže očekávat finanční zisk. Kromě toho je výše kompenzace určena řadou faktorů, mezi nimiž je jak finančně vyčíslitelná škoda, tak zvláštní okolnosti případu, včetně posouzení rozumnosti opatření přijatých v souvislosti se škodou a přihlédnutí ke spravedlnosti. 128 Praktickým problémem může být často ocenění kompenzovatelné škody. Přitom principy vyvinuté v kontextu sporů ze zahraničních investic nemohou být automaticky použitelné na otázky kompenzace v oblasti přeshraničních škod. 129 Adekvátnost kompenzace závisí na posouzení konkrétních okolností. Tak může být považována za odpovídající i kompenzace globální částkou (lump-sum) dohodnutou na základě jednání mezi operátorem nebo státem původu a poško- zenými nebo jinými dotčenými státy. Pokud daná kompenzace není arbitrár- ní a hrubě nepřiměřená skutečně utrpěné škodě, i kdyby byla menší než plná náhrada, může být považována za adekvátní. 130 Odpovědným (pasivně legitimovaným) bude zpravidla operátor rizikové čin- nosti, ale může jím být i jiná osoba, která vykonává kontrolu v době nehody vedoucí ke škodě, nebo je nejvíce způsobilá poskytnout kompenzaci. 131 Odklon od ve speciálních smlouvách převažujícího principu „soustředěné“ odpověd- nosti však znamená, že by poškození mohli uplatňovat z jednoho titulu náro- ky vůči více osobám. To může být problém, pokud není vyřešen jejich vztah (solidární odpovědnost, ručení, komplementarita, apod.). Komentář k návrhu principů však zřejmě řešení ponechává na vnitrostátní právní úpravě. 132 Obdobně je tomu s jinou důležitou otázkou, kterou představuje omezení výše náhrady škody a výjimky z odpovědnosti. Princip 4 odst. 2 pouze stanoví obecný požadavek, že jakákoliv omezení nebo výjimky musí být slučitelná s účelem návr- 126 Viz Chorzow Factory case, P.C.I.J., 1927, Series A, No. 9, s. 21. 127 Viz článek 31 návrhu článků, in: Report of the International LawCommission, 2001, GAOR, Supplement No. 10 (A/56/10), s. 223. 128 Srov. Report of the ILC (2006), op. cit., s. 148-149.

129 Ibid., s. 150. 130 Ibid., s. 154. 131 Srov. Report of the ILC (2006), op. cit., s. 154-155, § 10. 132 Ibid., s. 160.

156