Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

hu, jímž je „rychlá a odpovídající kompenzace“ (Princip 3). Dosavadní smluvní úpravy objektivní občanskoprávní odpovědnosti vesměs stanoví horní hranici pro odškodnění a upravují i obvyklé výjimky. Zpravidla je objektivní odpověd- nost provozovatele vyloučena, pokud škoda vznikla v důsledku (a) ozbrojené- ho konfliktu, nepřátelství, občanské války nebo povstání, (b) přírodního jevu výjimečné, nepředvídatelné a neodvratitelné povahy, (c) dodržení závazného opatření orgánu veřejné moci ve státě, kde nastala škoda, nebo (d) úmyslného protiprávního chování třetí strany. 133 Stát by měl také zavázat operátora k tomu, aby měl dostatečné finanční zdroje na pokrytí škod, zejm. pojištění a jiné finanční záruky. Pro případ, že to nestačí na adekvátní kompenzaci, mají být zřízeny dodatečné finanční zdro- je, jako fondy pro celé průmyslové odvětví zřízené na národní úrovni, včetně přímé či nepřímé účasti státu. Princip 4, odstavce 3, 4 a 5 jsou spíše jako přesná pravidla formulovány jako směrnice vybízející státy k přijetí nejlepší praxe (best practices) . Návrh ponechává státům volnost výběru některé z mož- ností. Odst. 5 přímo neukládá státu původu, aby zřídil vládní fondy k zajištění rychlé a odpovídající kompenzace, ale stanoví, že stát původu by měl zajistit, že v případě škody budou k dispozici dostatečné finanční zdroje. 134 Role státu se též výrazně projevuje v případě následných opatření (respon- se measures) , která státy musí přijmout, tj. zejm. včasné oznámení (prompt notification) , konzultace a spolupráce při nehodě (princip 5). Jedná se zde o zobecnění povinností existujících na základě speciálních smluv (např. v oblas- ti jaderné energie). 135 Z hlediska vztahu k odpovědnosti má zvláštní význam povinnost státu přijmout všechna proveditelná opatření ke zmínění účinků škody, což potvrzuje i judikatura Mezinárodního soudního dvora. 136 To však není jediný způsob, jak může do hry vtažen stát. Návrh jasně deklaruje (zejm. v preambuli), že státy jsou odpovědné za porušení prevenčních povinnos- tí podle mezinárodního práva. Důraz na základní odpovědnost operátora nijak nezbavuje stát jeho vlastní odpovědnosti. Jinak řečeno, nic se nemění na odpo- vědnosti státu za protiprávní chování, tj. za porušení jeho primárních závazků. Jde pochopitelně o povinnost prevence (viz kodifikační návrh článků o prevenci přeshraničních škod z rizikových činností, přijatý Komisí v r. 2001), při jejímž 133 Ibid., s. 161. 134 Ibid., s. 165-166. 135 Viz např. Úmluva o včasném oznamování jaderných nehod (1986) a Úmluva o pomoci v případě jader- né nebo radiační nehody (1986). 136 Viz Gabčíkovo-Nagymaros Project , Judgment of 25 September 1997 (Hungary/Slovakia), I.C.J. Reports 1997 , § 80.

157