Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

zanedbání vzniká státu odpovědnost. Primárním závazkem státu je ovšem také povinnost zajistit vnitrostátně „rychlou a odpovídající kompenzaci“. I zde tudíž hrozí, pokud stát nezajistí poškozeným právo na kompenzaci podle předepsa- ných parametrů, vznik odpovědnosti za mezinárodně protiprávní chování. Ve všech případech bude jejím typickým a zřejmě dominantním obsahem náhrada škody, která při nemožnosti restituce nabude formy peněžní kompenzace. Vše výše uvedené je z hlediska mezinárodního práva zcela logickým důsled- kem zvoleného řešení. Nemuselo by to vadit, kdyby současně byl upraven vztah mezi náhradou, zaplacenou z titulu odpovědnosti státu, a kompenzací, kterou zaplatil operátor, jiná osoba, popř. někdy (přímo či nepřímo) i sám stát. Protože není stanoveno, že plnění z jednoho titulu vylučuje plnění z druhého titulu (nebo se alespoň o ně snižuje druhá náhrada), nelze vyloučit vícenásobné uplatňování nároku a paralelní výplata náhrady za stejnou škodu (ve smyslu hmotné škody). To, co není dostatečně upraveno v materiálním právu (nedokonalou, resp. pří- liš rámcovou úpravou podmínek kompenzace), by ještě mohlo být zhojeno pro- cesní úpravou, pokud by znemožnila opakované či paralelní žaloby. Principem 6 navržené řešení mezinárodních a vnitrostátních procesních prostředků nápravy je však ještě vágnější než materiální úprava odpovědnosti. Podle komentáře Komise bylo snahou stanovit pouze minimální procesní standardy. 137 Státy mají pouze zajistit takové prostředky, které mohou být jak mezinárodní postupy pro řešení sporů (tj. arbitráž, popř. s možností globální kompenzace), tak vnitrostátní admi- nistrativní a soudní mechanismy. Je jasné, že opět jde o rámcovou úpravu, která ponechává detaily na speciálních dohodách. Problém je však v tom, že státy by měly přinejmenším zajistit poškozeným cizincům přístup ke svým vnitrostátním procedurám na nediskriminačním základě. Oběti přeshraniční škody by měly mít především přístup k soudním či jiným prostředkům na území státu zdroje škody. Návrh však nijak neupravuje a v odst. 3 zřejmě připouští volbu fora (popř. forum shopping) . V návrhu Komise jsou vnitrostátní prostředky nápravy formulovány jako povin- né. Vedle toho mohou existovat (a návrh svou permisivní formulací podporuje) mezinárodní mechanismy, přičemž má jít o rychlé řízení (odst. 4). 138 To implikuje, že namísto tradiční diplomatické ochrany, podmíněné předchozím vyčerpáním vnitrostátních opravných prostředků, by se měla umožnit rychlá arbitráž.

137 Srov. Report of the ILC (2006), op. cit., s. 172. 138 Jako vhodné modely komentář Komise nabízí Kompenzační komisi OSN (UN Claims Commission) , která byla zřízena po první válce v Zálivu (1991) k náhradě škod v Kuvajtu (viz na:www.unog.ch/uncc), a Tribunál pro nároky mezi Iránem a USA (viz na www.iusct.org).

158