Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

podněcovaly a usnadňovaly práci diplomatických konferencí svolaných k při- jímání kodifikačních smluv. 14 Z historie mezivládních snah o kodifikaci mezinárodního práva se jako prv- ní zmiňuje Vídeňský kongres (1814−1815), kde byla přijata pravidla o režimu mezinárodních řek, zákazu obchodu s otroky a o třídách diplomatických zástup- ců (tzv. Vídeňský reglement). Od té doby se státy na různých konferencích a kongresech snažily o úpravu různých předmětů mezinárodního práva. Mezi nejčastěji zmiňované se řadí Haagské mírové konference (1899 a 1907). Jak již bylo výše naznačeno, velká část přijatých úmluv však představovala spíše příspěvek k rozvoji mezinárodního práva (tvorba nových pravidel) než jeho kodifikaci. Tehdejší obecné obyčejové mezinárodní právo totiž bylo ještě obsa- hově velmi chudé. To však nijak nesnižuje přínos výše zmíněných konferencí pro kodifikaci a progresivní rozvoj mezinárodního práva. Dalšímvýznamnýmmomentemvúsilí okodifikaci a rozvojmezinárodníhoprá- va se stala činnost Společnosti národů . Vše odstartovala rezoluce Shromáždění SN z 22. 9. 1924 vedoucí k vytvoření stálého orgánu, Výboru expertů pro progre- sivní kodifikaci mezinárodního práva. Výbor složený ze 17 expertů měl připravit seznam témat, jejichž úprava se zdála jako nejvíce žádoucí a realizovatelná, a na základě připomínek vlád podat zprávu o otázkách, které byly dostatečně zralé. Po dalších konzultacích rozhodlo Shromáždění SN v r. 1927 svolat diplomatickou konferenci ke kodifikaci tří z pěti témat, jež byla považována za dostatečně zralá, a to: (1) státní občanství, (2) teritoriální vody a (3) odpovědnost států za škody způsobené na jejich území cizincům. Jediným výsledkem konference v r. 1930 však bylo přijetí Úmluvy o některých otázkách střetů zákonů o státním občan- ství 15 a tří protokolů k ní. 16 Kromě jen dílčí kodifikace válečného práva (1929, viz výše), tedy práva apli- kovaného během ozbrojených konfliktů států, byla v této době − po 1. sv. válce − další či ostatní kodifikace v podstatě neúspěšná. Jedná o písemné vyjádření té obyčejové obecně platné normativity, která reguluje vztahy států v podmín- kách jejich mírového soužití, tedy určené mimo období jejich vzájemného násilného střetávání. Jde především o neúspěch ze strany Společností národů (SN) pořádané kodi- fikační konference v Haagu (The Hague Codification Conference , od 13. 3. 14 Srov. The Work of the International Law Commission , 6 th edn., vol. I (2004), s. 1. 15 Viz Convention on certain questions relating to the conflict of nationality laws, League of Nations, Treaty Series , vol. 179, s. 89. 16 Srov. The Work of the International Law Commission , op. cit., s. 3-4.

19