Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

on the Privileges and Immunities of the Specialized Agencies 21. 11. 1947), která je v platnosti od 2. 12. 1948 a účastní se jí na 114 států (2006). Je tu ještě ke zdůraznění to, že až vstoupí v platnost (pokud se tak vůbec stane!!), zůstane pro její praktické uplatnění rozhodné, zda úmluva přijal i konkrétní hostitel- ský stát (čl. 2, odst. 1) a zda také tam sídlící mezinárodní organizace přijme rozhodnutí o provádění řečené úmluvy (čl. 90); 28 pokud se tak nestane , bude i napříště statut stálých misí u mezinárodních organizací určovat ta která sídel- ní dohoda, případně příslušná úmluva o výsadách a imunitách dané meziná- rodní organizace. O studiu problematiky odpovědnosti mezinárodních organizací, které je na programu v současnosti, bude pojednáno později. (iii) O propadu Vídeňské úmluvy o sukcesi států ve vztahu ke státnímu majet- ku, archivům a dluhům (Vienna Convention on Succession of States in Respect of State Property, Archives and Debts 8. 4. 1983) už byla řeč výše, viz ad 4. Poněkud úspěšnější je její pendant, vzešlý též z „dílny“ Komise MP , a to Vídeňská úmluva o sukcesi států ve vztahu ke smlouvám (Vienna Convention on Succession of States in Respect of Treaties 23. 8. 1978), neboť je v platnosti od 6. 11. 1996. K r. 2006 ji ratifikovalo 21 států, avšak žádný ze států významných, např. velmocí, včetně Číny i Ruska. V dané případě jde též o poslední kodifikační úmluvu z produkce Komise MP , která v platnost vstoupila. 10. Smluvní dokumenty, které nejsou kodifikačními úmluvami Komise MP též připravila text Úmluvy o zabránění a trestání činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany, včetně diplomatických zástupců (Convention on the Prevention and Punishment of Crimes against Internationally Protected Persons, including Diplomatic Agents 14. 12. 1973). Vstoupila v platnost 20. 2. 1977, účastní se jí 164 států (2006). Svou povahou jde o smlouvou určenou k převzetí do vnitrostátního práva ze strany ratifikujících států jako mezinárodní doku- ment sjednocující (harmonizující) legiferační zásady následné úpravy vnitrostát- ní v oblasti trestního práva, jde tedy o unifikující kategorii mezinárodního práva trestního ( international criminal law ). Kodifikací také není Úmluva o právu neplavebního využívání mezinárodních vodních toků (Convention on the Law of the Non-navigational Uses of International 28 Úmluva byla na vídeňské konferenci (1975) přijata zejména zásluhou tzv. vysílajících států (sending States, Etats d’envoi) , přičemž mezi patnácti státy, které se hlasování zdržely, byly též tradiční hostitelské stá- ty (host States, Etats hôtes) , jako Spojené státy, Švýcarsko, Rakousko, Francie, V. Británie, Kanada aj., v důsledku čehož se v nauce předpokládá, že ji právě tyto státy pro sebe za platnou hned tak nepřijmou; srov. Salmon J.: Manuel de droit diplomatique , ULB, Bruylant, Bruxelles, 1994, p. 554.

27