Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

případě dosaženo potřebného počtu ratifikací (tj. 35, viz čl. 85), k 31. 8. 2006 jen 28 států úmluvu ratifikovalo, 12 mezinárodních organizací pak též vyjá- dřilo zájem o účast na dané úmluvě (acts of formal confirmation) , avšak do vyžadovaného počtu ratifikací se nezapočítávají. Z uvedeného tudíž plyne, že pojednávaná úmluva dosud nevstoupila v platnost. Zbývá i hypotetická otázka o následném vývoji po té, když by se někdy později přece jen dospělo k před- mětné ratifikaci a tím ke vstupu v platnost pojednávané úmluvy. Došlo by i v tomto případě k vytvoření obecně platného obyčejoprávního ekvivalentu obsahu předmětné úmluvy (1986), tj. k platnosti tohoto ekvivalentu pro neúčastnické státy a mimo stojící mezinárodní organizace, tedy jako je tomu u Vídeňské úmluvy o smluvním právu (1969), viz ad 3 výše? Lze o tom spíše pochybovat, zejména při jejich počtu 922 mezivládních (mezistátních) orga- nizací, jak udává Yearbook of International Organizations , 2001/2002, ed. by Union of International Associations , p. 15 (viz pozn. 7 výše). Tím je ale též dotčena doktrinární představa, pokládající i mezinárodní organizace za subjek- ty současného obecného mezinárodního práva, tedy vedle států jakožto vyko- navatelů veřejné moci, viz ad 6 (ii). (ii) Jestliže v předchozím případě je (zatím) nezájem států o tento „produkt“ Komise MP − týkající se práva mezinárodních organizací − dost očividný, je u následujícího případu spíše skrytý a tím i složitější k odhalení. Jde o úmluvu, patřící do kategorie úprav postavení státních orgánů působících v zahraničí, zde stálých misí u mezinárodních organizací, a to Vídeňskou úmluvu o zastoupení států v jejich stycích s mezinárodními organizacemi univerzální povahy (Vienna Convention on the Representation of States in their Relations with International Organizations of a Universal Character 14. 3. 1975). Jakkoli nemá na mysli mezinárodní organizace vůbec (přes 300, při závislosti na kritériích), nýbrž jen ty, mající univerzální povahu, což jsou zejména odborné organizace OSN (asi 20, opět v závislosti na kritériích), zdálo by se, že − po tak dlouhé době od r. 1975 − už brzy vstoupí v platnost při uložení předepsaných pětatřiceti ratifikací (čl. 89). Skutečnost je ale jiná. Teprve až po třiceti létech dosáhla předmětná úmlu- va v r. 2006 počtu 33. ratifikací, avšak žádný z tradičních hostitelských stá- tů úmluvu dosud neratifikoval. Dávají totiž přednost uzavíraní tzv. sídelních dohod (headquarters agreement, accord de siège) , které určují též právní postave- ní stálých misí při dané mezinárodní organizaci, jejich ochranu, výsady a imu- nity, a to v obsahovém souladu se samostatnou úmluvou o výsadách a imuni- tách, jež každá mezinárodní organizace též se svými členskými státy uzavírá, případně s Úmluvou o výsadách a imunitách odborných organizací (Convention

26