Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

základě lze odpovědnost státu dovodit pouze v případě, kdy nestátního aktéra z velké míry řídí a uděluje mu rozkazy, ICTY dal přednost testu tzv. všeobec- né kontroly (overall control test), podle nějž v případě organizovaných vojen- ských skupin se státu přičítá jakékoli jednání jejich členů, na nějž měl alespoň obecný vliv. 64 Ačkoli je sporné, nakolik rozdíl přístupů MSD a ICTY v dané věci skutečně představuje normativní konflikt mezi dvěma výklady obecného mezinárodního práva a nakolik naopak odráží vztah mezi obecným pravidlem a jeho specifikací v dílčím režimu (režimu individuální trestní odpovědnosti) podle principu lex specialis, jeví se zřejmé, že konflikty v rámci obecného mezi- národního práva jsou dnes myslitelné. Současně ovšem platí, že se jedná spíše o důsledek fragmentace institucionální a tento fakt by měl brán v úvahu i při hledání řešení. Druhý typ substantivních konfliktů představují konflikty mezi normami obecného mezinárodního práva a normami některého ze subsystémů (boxes), které v jeho rámci existují. Názorným příkladem je odlišné chápání institutu výhrad v obecném mezinárodním práva a v právu lidských práv, které vyšlo najevo v případech Belilos v. Švýcarsko (1988) 65 Loizidou v. Turecko (1995) 66 řešených Evropským soudem pro lidská práva. 67 Soud v obou případech odmítl uznat platnost výhrad, resp. výkladových prohlášení učiněných žalovanými státy (prohlášení Švýcarska se týkalo výkladu článku 6 odst. 1 Evropské úmluvy garan- tující právo na spravedlivý proces, z jehož rozsahu se snažilo vyjmout stížnosti proti správním rozhodnutím; prohlášení Turecka odmítalo rozšíření jurisdikce podle Evropské úmluvy na území okupovaného severního Kypru). Svůj postup zdůvodnil tím, že obě prohlášení odporují předmětu a účelu Evropské úmluvy a soud, coby hlavní orgán určený k interpretaci tohoto nástroje, má proto právo je prohlásit za neplatné. Tento postoj se na první pohled liší od tradičního přístu- pu mezinárodního práva, jenž se projevil např. v posudku MSD ve věci Výhrady k Úmluvě o předcházení a trestání zločinu genocidia z roku 1951, 68 podle něhož mají státy při přijímání výhrad značnou volnost a platnost výhrad posuzují v sou- ladu s procedurou Vídeňské úmluvě o smluvním právu (VÚSP) z roku 1969 jiné 64 Více viz Cassese A.: The Nicaragua and Tadić Tests Revisited in Light of the ICJ Judgment on Genocide in Bosnia, EJIL, Vol. 18, No. 4, 2007, str. 649-668. 65 ECHR, Belilos v. Switzerland (1988) 132 Eur Court HR (ser A) 7; 10 EHRR 466. 66 ECHR, Loizidou v. Turkey (1995) 310 Eur Court HR (ser A) 7; 20 EHRR 99. 67 Více viz Goodman R.: Human Rights Treaties, Invalid Reservations, And State Consent, ASIL, Vol. 96, 2002, str. 531-560; a Moloney R.: Incompatible Reservations To Human Rights Treaties: Severability And The Problem Of State Consent, Melbourne Journal of International Law, Vol. 5, No. 1, 2004, 14 stran. 68 ICJ, Reservations to the Convention on the Prevention and Punishment of the Crime of Genocide, Advisory Opinion, ICJ Reports 1951, 28 May 1951.

45