Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

národní humanitární právo 103 o rozsahu téměř pěti tisíc stránek, která vznikala v letech 1995−2005. 104 Studie obsahuje 161 obyčejových pravidel haagského, ženevského i newyorského systému MHP, která se obvykle aplikují souběžně v konfliktech mezinárodních a vnitrostátních. Výčet pravidel je doprovázen rozsáhlým přehledem relevantní praxe a opinio iuris, jež mají potvrzovat jejich relevanci. Navzdory tomu vyvolala studie nejen pochvalné, ale i mnohé kritic- ké odezvy, a to jak ze strany států, tak ze strany doktríny. Studie Obyčejové mezinárodní humanitární právo přesahuje, jak již bylo řeče- no, do oblasti haagského práva. Tato oblast zůstávala tradičně mimo rámec zájmu MVČK a klíčovou úlohu při kodifikaci a progresivním rozvoji jejích norem sehrávaly samy státy. Tak tomu bylo během dvě světových haagských mírových konferencí uspořádaných v letech 1899 a 1907, kde byla přijata série haagských úmluv, i později při přípravě smluv omezujících dovolené způsoby a prostředky vedení války (např. Úmluva o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišu- jící účinky, z roku 1980 a jejích pět protokolů z let 1980− 2003, Úmluva o záka- zu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení z roku 1972 a Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení z roku 1993). Výjimku představuje pouze oblast ochrany kulturních statků za ozbrojeného konfliktu, ve které se již od svého zřízení v roce 1945 angažuje Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). UNESCO zde připadá obdobná úloha jako MVČK ve sféře ženevského práva: má dbát o rozvoj právní úpravy, sledovat její dodržování a upozorňovat na případná porušování. UNESCO se podílelo na vypracování Haagské úmluvy o ochraně kulturních statků za ozbro- jeného konfliktu 105 z roku 1954 a jejích dvou protokolů z let 1954 a 1999, jež byly ve své době spíše výrazem progresivního rozvoje práva, během doby ale mnohá jejich ustanovení (hlavně článek 4 Haagské úmluvy) přešla do obyčeje. V letech 1995− 2005 se UNESCO účastnilo prací na studii Obyčejové mezi- národní humanitární právo, v jejichž rámci pomáhalo identifikovat a formulo- vat obyčejová pravidla haagského práva na ochranu kulturních statků. 103 Henckaerts J. M., Doswald-Beck L. (eds.): Customary International Humanitarian Law , Volume I: Rules, Volum II: Practice, Cambridge University Press, Cambridge, 2005. 104 Více o studii viz Bílková V.: Zamyšlení nad studií Obyčejové mezinárodní humanitární právo, Právník, č. 10, 2006, str. 1205-1229. 105 Convention for the Protection of Cultural Property in the Event of Armed Conflict, Convention pour la protection des biens culturels en cas de conflit armé.

59