Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

čejového práva − státní praxe a opinio iuris − může být v některých situacích velmi obtížně nalezitelný, zvláště existuje-li starší mnohostranná smlouva, která byla při- jata převážnou většinou států. /…/ To se týká čtyř Ženevských úmluv /…/“. 99 Říci, nakolik jsou jednotlivá ustanovení Ženevských úmluv současně obyčejovými pravidly, je tak poměrně obtížné. V roce 1977 byly Ženevské úmluvy z roku 1949 doplněny dvěma dodat- kovými protokoly (v platnost vstoupily oba dne 7. prosince 1978). První 100 z nich se aplikuje za ozbrojených konfliktů mezinárodních (tj. mezistátních válek a nově rovněž bojů za národní osvobození), druhý 101 pak za ozbrojených konfliktů vnitrostátních, jež dosahují určité intenzity (včetně teritoriální kont- roly části území nestátní stranou v konfliktu). Oba protokoly opět spojily prv- ky kodifikace a progresivního rozvoje, oproti starší úpravě z roku 1949 zde ale druhá složka byla výraznější. V průběhu dalších desetiletí nicméně obyčejové povahy nabyla i některá původně smluvní ustanovení, jejichž právní závaz- nost mimo smluvní rámec byla původně nejistá. Jedná se zejména o článek 75 Protokolu I, který zakotvuje základní záruky lidského zacházení určené pro všechny osoby v moci některé ze stran v konfliktu, jež nemají nárok na lepší zacházení. Daný vývoj je významný už proto, že Protokoly nebyly dosud ratifi- kovány tak širokým okruhem států jako Ženevské úmluvy (ke konci roku 2007 měl Protokol I 167 a Protokol II 163 smluvních stran). V roce 2005 byla série smluvních pramenů ženevského práva doplněna třetím dodatkovým protoko- lem (v platnost vstoupil dne 14. ledna 2007), 102 který zavedl nový rozlišovací znak, tzv. červený krystal (red crystal). Protokol je čistým projevem progresiv- ního rozvoje. Třetí, poslední etapa vývoje kodifikačních snah MVČK v oblasti ženevského práva pokrývá období od skončení studené války do současnosti. Tuto etapu charakterizuje nový, resp. obnovený zájem o obyčejové právo a s ním spojená snaha kodifikovat ty jeho normy, jež se dosud nacházely mimo smluvní úpravu ať již proto, že se vyvinuly až během posledního období, nebo z jiných důvo- dů. Výsledkem snahy se stala monumentální studie MVČK Obyčejové mezi- 100 Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů, Protocol Additional ( I ) relating to the Protection of Victims of International Armed Conflicts. 101 Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemají- cích mezinárodní povahu, Protocol Additional ( II ) relating to the Protection of Victims of Non-International Armed Conflicts. 102 Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o užívání dalšího emblému , Protocol Additional relating to the Adoption of an Additional Distinctive Emblem. 99 ICTY, Prosecutor v. Zejnil Delalić, Zdravko Mucić, Hazim Delić, Esad Landzo , Case No. IT-96-21-T, Trial Chamber Judgement, 16 November 1998, par. 302-303.

58