Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

ozbrojených sil na moři , 95 Ženevská úmluva III o zacházení s válečnými zajatci 96 ), jednak zcela nová Ženevská úmluva IV o ochraně civilních osob za války . 97 Všechny čtyři dokumenty opět obsahovaly prvky kodifikace i progresivního rozvoje, poměr obou složek se ovšem značně lišil s tím, že nejméně kodifikační povahu měla z logických důvodů nově přijatá Ženevská úmluva IV. Ačkoli každá ze čtyř Ženevských úmluv představuje samostatný a na dalších třech úmluvách formálně právně nezávislý instrument, jenž si sám reguluje i otázku přistoupení či vstupu v platnost, fakticky jsou úmluvy vnímány jako celek ( treaty package ) a státy s nimi podle toho nakládají, tj. přistupují k nim současně. Do dnešní doby se smluvními stranami staly 194 státy (poslední bylo v roce 2006 Nauru), díky čemuž se Ženevské úmluvy řadí mezi nejakcep- tovanější mezinárodní mnohostranné smlouvy vůbec. Žádný stát navíc zatím nikdy nevyužil denonsačních ustanovení, která úmluvy obsahují a na jejichž základě mohou být vypovězeny. Výpověď nabývá účinnosti rok po oznámení depozitáři, pokud by ovšem k jejímu podání došlo v době, kdy je stát zapojen do ozbrojeného konfliktu, nabude výpověď účinnosti až v době po uzavření míru, resp. ukončení operací spojených s propuštěním a repatriací chráněných osob. I po odstoupení od smluvních závazků zůstává ovšem stát vázán závaz- ky vyplývajícími „ze zvyklostí stávajících mezi civilizovanými národy, ze zákonů lidskosti a z požadavků veřejného svědomí“ 98 , jak uvádí tzv. Martensova klauzule tvořící součást denonsačních ustanovení. Široká akceptovanost Ženevských úmluv, ač obecně pozitivní, má i jednu stinnější stránku. Ztěžuje totiž určení toho, která pravidla mezinárodního humanitárního práva mají čistě smluvní základ a která se naopak již přetvo- řila v obyčejová pravidla, popř. nabyla obyčejové povahy ještě před přijetím Ženevských úmluv. Všeobecná závaznost úmluv zapříčiňuje, že zde prakticky neexistuje relevantní praxe, jež by se neopírala o smluvní ustanovení, a tra- diční dovození obyčeje na základě kumulativní přítomnosti série precedentů ( usus longaevus ) a právního přesvědčení o závaznosti pravidla demonstrované- ho těmito precedenty ( opinio iuris ) se stává jen těžko možné. Jak konstatoval i Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, „důkaz existence /…/ oby- 95 Geneva Convention for the Amelioration of the Condition of the Wounded, Sick and Shipwrecked members of Armed Forces at Sea, Convention de Genève pour l’amélioration du sort des blessés, des malades et des naufragés des forces armées sur mer. 96 Geneva Convention Relative to the Treatment of Prisoners ofWar, Convention de Genève relative au traitement des prisonniers de guerre. 97 Geneva Convention Relative to the Protection of Civilian Persons in Time of War, Convention de Genève relative à la protection des personnes civiles en temps de guerre. 98 I. Úmluva − čl. 63; II. Úmluva − čl. 62; III. Úmluva − čl. 142, odst. 4; a IV. Úmluva − čl. 158.

57