Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

(A/RES/217). Je však vyslovován i doktrinární názor, že předmětná deklarace svými věcně přehnanými postuláty časově zbrzdila další pozitivněprávní úpravu v oblasti ochrany lidských práv. 109 V každém případě trvalo bez mála 20 let do přijetí dvou úmluv věnovaných ochraně lidských práv, jejichž texty připravila Komise pro lidská práva (její experti) (United Nations Commission on Human Rights) jakožto pomocný orgán Hospodářské a sociální rady OSN (Economic and Social Council, ECOSOC) . 110 Závazky spíše proklamativní povahy, které smluvní strany budou realizovat podle svých materiálních možností, jsou obsaženy v první úmluvě Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech , zvané též Pakt I (International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights, 16. 12. 1966); 111 i tak tato úmlu- va získala do r. 2006 na 155 účastnických států. Naproti tomu běžné závazky obsahuje Mezinárodní pakt o občanských a politických právech , zvaný též Pakt II (International Covenant on Civil and Political Rights, 16. 12. 1966), jenž do r. 2006 získal na 160 ratifikací; obě úmluvy pak vstoupily v platnost v r. 1976. Právě v tomto druhém případě, ač sám Paktu II je standardní harmoni- zační (unifikační) úmluvou k převzetí do vnitrostátního práva, neplatí řeče- né absolutně. Částečně totiž plní i funkci kodifikace obecně platné kogentní normativity určené ochraně lidských práv (so-called hard core) . Jde o právo na život (čl. 6), právo na lidskou důstojnost (normované v čl. 7, věnovanému zákazu mučení a nelidského zacházení), a v čl. 8, odst. 1 a 2 (týkající se zákazu otroctví a nevolnictví). Totiž z důvodu výše řečené kogentnosti jsou tato usta- novení expressis verbis zařazena do výčtu těch pravidel, jejichž působnost podle čl. 4, odst. 2 nelze suspendovat − stejně jako původní obyčejová pravidla nelze v působnosti derogovat −, a to ani při „mimořádné situaci ohrožující život národa“ (in time of public emergency which threatens the life of the nation, dans le cas où un danger public exceptionnel menace l’existence de la nation) , kteroužto situaci jako jinak přípustný důvod suspendování výslovně tam předvídá čl. 4, odst. 1. 112 109 Jak se domnívá Oppenheim L., Lauterpacht H.: International Law, a Treatise , vol. I − Peace, 8 th edn., Longmans, London, 1955, p. 745 (§ 340 n ): “(...) the Declaration, (...) in the sphere of the effective protection of human rights, has retarded progress in that direction.” 110 V r. 2006 byla vystřídána Radou pro lidská práva , Human Rights Council , jež je ale pomocným orgánem přímo Valného shromáždění ; A/RES/60/251 z 3. 4. 2006. 111 Závazky obsažené v Paktu I označuje Brownlie I.: Principles of Public International Law , 2d edn., Clarendon Press, Oxford, 1973, p. 555, za „výhledové“: “The type of obligation is programmatic and promotional (...)”. Potočný M.: Mezinárodní právo veřejné, Zvláštní část , 1. vyd., C.H. Beck, Praha, 1996, str. 61, dokonce jen za tzv. měkké právo (soft law). 112 To ale nelze pochopit z překladu slovního vyjádření příslušného místa (čl. 4, odst. 1), jež v autentickém textu zní: “(...) the States Parties (…) may take measures derogating from their obligations under the present

62