Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

II. OTÁZKY SMLUVNÍHO PRÁVA

Literatura: Čepelka, Č. − Šturma, P.: Mezinárodní právo veřejné (kapitola III, smluvní nor- motvorba), Eurolex Bohemia, Praha, 2003; Čepelka Č.: Právo mezinárodních smluv, Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) s komentářem, Karolinum, Praha, 1999 (v příloze anglický autentický text); − text Vídeňské úmluvy o smluv- ním právu, 1969, pod č. 15/1988 Sb. Následující výklad není komentářem Vídeňské úmluvy o smluvním právu, 1969, obsahu řečené úmluvy se věnuje výše uvedená literatura, s níž je třeba se seznámit. Obsahem dřívější úpravy smluvního práva se zabývá britská monografie, jíž připravil Lord McNair, A. D.: The Law of Treaties, 2d edn., Clarendon Press, Oxford, 1961 (reprint 1986). Předmětná úmluva se netýká veškerých smluv, nýbrž jen některých. Předně dopadá jen na smlouvy, které byly sjednávány nebo vstoupily v platnost po 27. 1. 1980, což je datum, kdy je sama Vídeňská úmluva (1969) v platnosti. Před tímto datem sjednané smlouvy se spravovaly minulým obecně platným smluv- ním právem (viz literatura: McNair A. D., The Law of Treaties , reprint 1986). Zpočátku bylo též rozhodné, kdy určitá smluvní strana k řečené úmluvě při- stoupila. Tak pro ČSSR vstoupila v platnost až 28. 8. 1987; pro ČR je v plat- nosti ve spojitosti se sukcesí. V této době případné neshody musely pak smluv- ní strany té které sjednávané smlouvy řešit vzájemnou výkladovou dohodou (accord interprétatif ) , jež zpravidla měla formu zjednodušeně sjednané smlou- vy, viz níže. V současnosti řečené už neplatí, a to od okamžiku, kdy obyčejo- právní ekvivalent obsahu Vídeňské úmluvy (1969) je už skutečností, viz výše, v každém případě a zcela nesporně od počátku 21. století. Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) se výlučně týká jen smluv písem- ných. V plném rozsahu pak smluv sjednaných v plné formě (traités au sens formel) . Z komplexu písemných mezinárodních smluv se pak vydělují ty smlou- vy, které jsou uzavřeny ve zjednodušené formě (in simplified form, en forme simplifiée) . Jde o smlouvy, u nichž zpravidla není pohotově k dispozici slovní znění v nich obsažených pravidel, jako je tomu naopak u smluv, přijatých for- mou podpisu a eventuální ratifikace, tedy přijatých v plné formě. V případě zjednodušeně uzavřených smluv, normotvorný konsensus se podává ze slovní- 1. Omezený rozsah působnosti Vídeňské úmluvy o smluvním právu (1969)

65