Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

ho znění vyměněných diplomatických nót, vzájemných vládních prohlášení či jiných úředních sdělení. Obvykle jejich texty nejsou shodné (totožné), takže vlastní konsensus nutno výkladem dovodit ze smyslu a účelu těchto vzájemně sdělených stanovisek států. Právě proto, že často odlišné slovní znění vyměněných nót a oficiálních sdě- lení nepředstavuje ještě formální pramen práva, nejsou texty řečených úředních vyjádření publikovány v oficiálních sbírkách mezinárodních smluv. Běžnými informačními médii zveřejňované vládní dokumenty jsou tedy nikoliv formál- ním pramenem práva (objektivního, tedy pravidel), ale jen záznamem (record, evidence) shodného oficiálního výkladu tohoto práva a také oficiální evidencí mezi stranami dosaženého normotvorného konsensu. Početnost je u této for- my smluv menší, představují asi jednu třetinu všech písemných smluv. 1 Jen ojediněle se výměnou diplomatických nót doplňuje a upřesňuje již dohod- nutý a podepsaný text smlouvy sjednané v plné formě, čímž obsah řečených nót nejednou představuje i výkladový smluvní dodatek (accord interprétatif ) . Pak ovšem texty těchto nót tvoří přílohu k hlavnímu textu, jsou také součástí pří- padného ratifikačního řízení a publikují se právě jako přílohy spolu s hlavním textem. 2 Pokud jde o skončení touto formou uzavřených dohod, řídí se jakožto písemné smlouvy mutatis mutandis také Vídeňskou úmluvou (1969). Ke zjednodušeně sjednaným smlouvám řadíme i protokoly z jednání stran o kterékoli otázce, pokud jejich text byl jimi též dohodnut a schválen. Jde o agreed minute nebo memorandum of understanding, kterážto označení jsou mezinárodně používána a tudíž se nepřekládají. Na rozdíl od výměny diplo- matických nót, kde konsensus nutno dovodit z rozdílně formulovaných textů těchto úředních listin, v případě dohodnutého protokolu z jednání stran či záznamu o jeho obsahu, je k dispozici jen jedno slovní znění dané úřední listi- ny, ale též podepsané jednajícími přestaviteli států (byť často jen parafami). 3 1 Tento odhad vyslovili Oppenheim L., Lauterpacht H.: International Law, a Treatise , vol. I − Peace, 8 th edn., Longmans, London, 1955, p. 907 (§ 512). 2 Příkladem smlouvy, jejíž přílohu tvoří dodatečná ujednání ve formě výměny dopisů, je Dohoda mezi USA a ČSFR o vzájemné podpoře a ochraně investic (1991), český text viz č. 187/1993 Sb., anebo Šturma P.: Vybrané dokumenty ke studiu mezinárodního ekonomického práva , UK Praha, 1997, str. 428-454. V dané souvislosti uvádějí Jennings R., Watts A.: Oppenheim’s International Law , Volume I (Peace), 9 th edn., I/2- 4, Longman, London-New York, 1996, p. 1210, note 10: “At least one-third of the treaties registered with the UN ( UNTS ) are in the form of exchanges of notes”. 3 Podobu řečeného memoranda (memorandum of understanding) má i tzv. dohoda z Melku (Melk agree- ment ), týkající se otázek bezpečnosti temelínské jaderné elektrárny. Je tedy smlouvou v právním smyslu a nikoliv jen „politickým ujednáním“ (A. Vondra, tehdy ministr zahraničních věcí ČR). Protocol on the Negotiations between the Czech and the Austrian Governments , signed in Melk on 12 December 2000; http://kostelec.czu.cz/temelin/tk_4.html

66