Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

communis normovaly, zejména též čl. 43, 14 jakož s ním věcně propojených dalších ustanovení Charty . Jen díky „deštníku jaderného odstrašení“ následný vývoj nepostavil sice obě tzv. supervelmoci vojensky proti sobě, avšak téměř nespočet bylo jiných dvoustranných konfliktů vedených za účelem upevnění si pozice sféry vlivu (zones d’influence des grandes puissances) , a to s uplatněním nejrůzněji ospravedlňovaných pokusů vojenské intervence do vnitřních věcí; z nich patrně jen těžko zapomenutelná je sovětská intervence v Afghánistánu (prosinec 1979) a intervence Spojených států v karibské Grenadě (1983). 15 Řešeny byly mimo ingerenci orgánů systému kolektivní bezpečnosti, a to zpra- vidla jen přímým diplomatickým jednáním, jež právě zde vyústilo ve smlou- vu zjednodušeně sjednanou, jen zřídka pak vyústily i ve smlouvu sjednanou ve formě plné (např. Vietnam 1973). 16 Mimo sféru působení řečeného faktoru mocensko-politického antagonismu došlo též k něko- lika (výbojem motivovaným) konfliktům, jež spíše skončily tacitně konkludentním postojem zúčastněných stran, např. argentinsko-anglická válka o ostrovy Falklandy, 1982 (Rousseau Ch.: Le droit des conflits armés , Pedone, Paris, 1983, p. 188, note 1). Patrně jedinou vícestrannou válkou zůstává pak konflikt na Blízkém výcho- dě, k jehož ukončení přijala několikrát své doporučení i Rada bezpečnosti . To ve své době též vyústilo v uzavření Mírové smlouvy mezi Izraelem a Egyptem (26. 3. 1979), 17 jakož i pozdější Mírové smlouvy s Jordánskem (26. 10. 1994), 18 jež obě ovšem už žádnou věcnou ani funkční návaznost na tradiční institut mírové smlouvy nemají, a v době kogentního zákazu síly ani pojmově mít nemohou. Jejich smyslem totiž bylo, a to po vícerých válkách, do celé před- mětné oblasti vnést podmínky budoucího předcházení dalším ozbrojeným konfliktům; to se ostatně ani následně nezdařilo a navíc tento konflikt přerostl až do současné podoby známých palestinských „sebevražedných“ výpadů. Tím 14 Art. 43 (1) − All Members of the United Nations, in order to contribute to the maintenance of interna- tional peace and security, undertake to make available to the Security Council, on its call and in accor- dance with a special agreement or agreements, armed forces, assistance, and facilities, including rights of passage, necessary for the purpose of maintaining international peace and security. 15 Srov. RGDIP , 1980, p. 826, resp. ibidem , 1984, p. 484. Rousseau Ch.: Le droit des conflits armés , Pedone, Paris, 1983, p. 536, uvádí (s odvoláním na Brookings Institution, Washington D.C.), že v období od 1. 6. 1945 do 31. 8. 1980 se SSSR uchýlil k použití síly 190-krát a USA 200-krát. 16 L’accord de Paris sur la cessation de la guerre et le rétablissement de la paix entre les Etats-Unis et le Vietnam (1973), RGDIP , 1973, p. 359, anebo ILM , vol. 12 (1973), p. 48. 17 Peace Treaty Between Israel and Egypt, jež ovšem byla též konkretizací už předtím dojednaných Základů míru na Blízkém východě, dohodnutých mezi Egyptem, Izraelem a Spojenými státy (1978), Framework for Peace in the Middle East , Camp David Agreement (Camp David, 17. 9. 1978), též rezoluce Rady bezpeč- nosti SC Res . 242 (22. 11. 1967). 18 Treaty of Peace Between the State of Israel and the Hashemite Kingdom of Jordan (26. 10. 1994), čímž už dva arabské státy normalizovaly své vztahy s Izraelem (normalize relations with Israel).

77