Scripta Juridica 5: KODIFIKACE A ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

Zatímco donucení Iráku v r. 1991 − v souvislosti s jeho agresí vůči Kuvajtu − bylo též doktrínou jednoznačně přijato jako akceschopnost současného systé- mu kolektivní bezpečnosti po skončení bipolárního velmocenského antagonis- mu, 31 je naopak reakce nauky na tzv. druhou válku v Perském zálivu (the second Gulf war, Operation Iraqi Freedom) rozporuplná. V jejím hodnocení se objevil i názor o novém „pohřbení“ (burial) řečeného donucovacího mechanismu, 32 jakkoli z důvodů (ve srovnání s minulostí) nyní již odlišných, a to vyplývají- cích z jevu mezinárodního terorismu, jenž se na počátku 21. století rozvinul do obludných rozměrů (mega-terrorism, suicidal terrorists) . Řečené doktrinární názory − byť v mnohém a v podrobnostech protichůdné − lze nicméně shrnout do následujících dvou skupin a tím vyjádřit i v právních termínech zde uplat- něné politické a vojenské úsilí. Do první skupiny (A) patří názor, že i v době tzv. mega-terorismu plně obstojí Chartou OSN dané omezení uchylování se k ozbrojené síle v mezistát- ních vztazích, a to jen v případech, kdy její použití − v zájmu udržení mezi- národního míru a bezpečnosti − je ze strany RB schváleno (authorized by the Security Council) , anebo jestliže na danou situaci je k uplatnění čl. 51 Charty o sebeobraně. Jelikož se tentokrát Irák provinil jen tím, že nesplnil odzbrojo- vaní požadavky z doby 1991 ( SC Res . 687, 3. 4. 1991), zejména též − Radou požadované − zlikvidování zbraní hromadného ničení nepodřídil mezinárodní kontrole , je opět jen na Radě bezpečnosti , aby rozhodla o donucení Iráku k takto nařízenému odzbrojení. Ve své jednomyslně přijaté rezoluci 1441 (2002) sice Rada vyjádřila varování, 33 že Irák bude čelit závažným důsledkům svého pokra- čujícího porušování odzbrojovacích povinností, 34 avšak neobsahovala výslovnou výzvu k uplatnění ozbrojené síly proti němu (jako v r. 1990, viz SC Res . 678, 29. 11. 1990). Ba už ani nedošlo k projednávání další rezoluce (so-called second resolution) , jež by k řečenému ozbrojenému donucení vyzvala, neboť Francie dala jednoznačně najevo, že jí bude „vetovat“; znám byl i odmítavý postoj Ruska. 31 Srov. např. Agora: The Gulf Crisis in International and Foreign Relations Law, AJIL , vol. 85 (1991), pp. 63, 506. 32 Srov. Stomseth J. E.: Law and Force After Iraq: A Transitional Moment, AJIL , vol. 97 (2003), p. 628: “(…) this intervention amounted to the ,death‘ of the UN Charter and the end to subject the use of force to the rule of law.” 33 SC Res. 1441, 8. 11. 2002, para. 13: “(Iraq) will face serious consequences as a result of its continued violation of its obligations.” 34 Vyjádřených v předchozích rezolucích Rady bezpečnosti, počtem 16, viz AJIL, vol. 99 (2005), p. 269 (Crook J. R., ed.: Contemporary Practice of the U.S. Relating to International Law, Legality of U.S. − Led Invasion of Iraq).

81