Úvahy k budoucímu vývoji pracovněprávní úpravy

Ve vztahu soustavnosti a praktické zkoušky uchazeče o zaměstnání dospěly soudy k názoru 24 , že kontrolní orgány dostatečně neprokázali znaky definující závislou práci u osoby, která konala práci v rámci praktické zkoušky prokázání kvalifikace, jelikož tato práce nenaplňovala znak soustavnosti. Skrze to se nemohlo jednat o závislou, resp. nelegální práci. Tento názor považuji za poměrně nebezpečný, jelikož otevírá dveře pro další možnosti zastírání výkonu závislé práce. Lze si totiž poměrně jednoduše před- stavit „zaměstnavatele“, který má jedno pracovní místo trvale obsazeno střídajícími se uchazeči o zaměstnání, kteří prokazují své schopnosti. U žádného z těchto uchazečů o práci nebude splněna podmínka soustavnosti výkonu práce, a tudíž se nebude jednat o závislou práci. Přesto se nelze domnívat, že by takovýto stav byl žádoucí či dokonce zákonodárcem předpokládaný. Nutno ještě dodat, že zákoník práce zakotvuje pro „vyzkoušení“ zaměstnance a ve své podstatě i zaměstnavatele institut tzv. zkušební doby, během níž je možné pracovní poměr prakticky okamžitě zrušit 25 , aniž by kterákoliv ze stran musela udávat důvod. Na rozdíl od déletrvajícího prokazování schopností uchazeče o zaměstnání ne- hrozí stranám postih ze strany kontrolních orgánů a zaměstnanec má také nezpochyb- nitelné nároky plynoucí ze zákoníku práce. V případě sjednání zkušební doby není zaměstnavateli odepřeno právo na vý- běr zaměstnanců, kteří budou splňovat požadavky kladené na dané pracovní místo. Zaměstnavatel je oprávněn provést s každým uchazečem o zaměstnání pracovní poho- vor a zjistit si jeho kvalifikaci pro výkon práce, přičemž vyloučena není ani praktická zkouška. Aby se budoucí zaměstnavatel s uchazečem o zaměstnání vyhnuli riziku, že zkouška dovedností bude považována za závislou práci, lze doporučit například zkou- šení uchazečů o zaměstnání mimo pracovní prostory, v nichž se pohybují ostatní za- městnanci, anebo mimo pracovní dobu. 4. ZÁVĚR Příspěvek se zaměřil na prvek soustavnosti konané činnosti jakožto na esenciální znak závislé práce, jehož existence a nezbytnost však pramení především z judikatury Nejvyššího správního soudu. Zákoník práce totiž definiční znak soustavnosti výslovně nestanoví a je pouze dovozován ze zákonodárcem užitého nedokonavého slovesného vidu. I přes poněkud rozpačité vyčlenění znaků závislé práce do prvního odstavce usta- novení § 2 zákoníku práce a podmínek, za nichž má být konána do odstavce druhého, má toto rozdělní smysl a domnívám se, že v konečném důsledku napomáhá potírání zastřeného výkonu závislé práce a výkonu práce nelegální. Příkladem může být zakot-

24 Např. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 30 A 50/2013. 25 Pracovní poměr končí zrušením ve zkušební době dnem doručení zrušení druhé straně – viz ustanovení § 66 odst. 2 zákoníku práce.

61