Úvahy k budoucímu vývoji pracovněprávní úpravy

• uplatnění práva zaměstnance na přiměřenou úpravu potvrzení o zaměstnání nebo pracovního posudku žalobou u soudu (§ 315 ZP), • rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnance nebo dohodou z důvodu, že v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo s přechodem jejich výkonu došlo k podstatnému zhoršení pracovních podmí- nek zaměstnance (§ 339a odst. 1, ve spojení s § 345a ZP). V kontextu právní úpravy rekodifikovaného soukromého práva je však de lege lata nutné reflektovat též úpravu obdobné čili shodné aplikace pravidel (tj. jejich použití v plném rozsahu) stanovených pro běh lhůty promlčecí, jak normuje § 654 odst. 2 OZ. 6 Konkrétní důsledek představuje možnost prominutí uplynutí lhůty za vymeze- ných situací (na základě §§ 645-651 OZ), resp. umožnění prodloužení této lhůty z důvodu přítomnosti některé z presumovaných překážek zakládajících její stavení. 2. PRVOTNÍ INTERPRETACE ROZHODOVACÍ PRAXE Problematice běhu prekluzivních lhůt se zvláštním zaměřením na jejich stavení se Nejvyšší soud (dále též jen „NS“) nejprve věnoval v případu týkajícím se žaloby na ne- platné rozvázání pracovního poměru dohodou. 7 Nutno nicméně předeslat, že skutkový stav byl posuzován na základě právní úpravy obsažené v předešlém občanském zákoní- ku 8 , jelikož k rozvázání pracovního poměru bylo v rozebírané soudní věci přistoupeno v září roku 2011 s tím, že pracovní poměr měl skončit ke dni 31. 12. 2011. Níže vymezený přístup je tak, s přihlédnutím k následujícímu analyzovanému rozhodnutí, možné aplikovat toliko pro situace vyvstalé za účinnosti OZ 1964. V posuzovaném případu zaměstnankyně (pracující na pozici referentky odboru evidence majetku) ve své žalobě podané dne 6. 9. 2012 namítala neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru se zaměstnavatelem, a to z důvodu, že v době její- ho sjednání nebyla schopna posoudit následky svého jednání. Označenou pravděpo- dobnou příčinou pro vlastní rozhodnutí o ukončení pracovního poměru mělo podle přesvědčení zaměstnankyně být dopouštění se fatálních pochybení na pracovišti z její strany. Tyto však měly být výsledkem vážné zdravotní indispozice spočívající v posti- 6 Dlužno však podotknout, že občanskoprávní komentářová literatura textaci zákona zcela nesprávně zamě- ňuje s aplikací toliko „přiměřenou“, pro niž zde výslovný zákonný podklad není dán. Viz ŠTEVČEK, M. In LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář . Praha: C.H. Beck, 2014, s. 2283. Shodnou terminologickou nesrovnalost lze však nalézt též v normotvůrcem předkládaném ma- teriálu – k tomu srov. dále citovanou Důvodovou zprávu k návrhu zákona, jímž se mění zákoník práce (a některé další související zákony), s. 68. Některými autory je v této souvislosti přesto navrhováno, že by aplikace ustanovení o běhu promlčecích lhůt na lhůty prekluzivní měla být právě „přiměřená“. Viz RANDLOVÁ, N., HOŘEJŠÍ, L. Zamyšlení se nad problematikou stavení prekluze v novém občanském zákoníku. Práce a mzda , 2013, č. 11, s. 17 a násl. 7 Viz rozsudek NS ze dne 26. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5088/2015. 8 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „OZ 1964“).

73